Dejte Apocalyptice nástroje a pak jen sledujte ten koncert

0
447
Apocalyptica při skladbě The Unforgiven.

Finská symphonic-metalová skupina Apocalyptica se v rámci oslav vydání svého debutového alba Plays Metallica by Four Cellos zastavila v pražském Foru Karlín rovnou na tři koncerty, aby o týden později zahrála ještě ve Zlíně. Vystoupení naplánované 12. února v neděli večer nic nechybělo – u této kapely se dostaví wow efekt už jen tím, že muzikanti se chopí svého cella a zbytek jen zírá, co všechno může tento mocný nástroj vyprodukovat za zvuky.

Apocalyptica není v našich končinách žádnou neznámou. Koncertuje zde poměrně často, a tak jejím slovům o tom, jak se tu cítí jako doma, snad i věříte. Zvlášť když po vyprodání prvního koncertu přidala skupina hned další, a jakmile došly vstupenky i na ten přidaný, souhlasila s odpoledním nedělním matiné pro ty, na něž se nedostalo nebo nemohou kvůli dětem chodit po večerních akcích. Poslední z trojice koncertů tak pokládal otázku, zda jej Apocalyptica s přehledem zvládne, když si od toho předchozího oddychla jen nějaké čtyři hodiny.

Tyto obavy byly však liché, kapela se do toho pustila sebevědomě a s přehledem. A to už od první části, jež byla věnovaná právě její debutové desce. Apocalyptica nastoupila na pódium v původní, čtyřčlenné sestavě s Antero Manninemem. Společně přehráli celé album Plays Metallica by Four Cellos, takže se fanoušci dočkali instrumentálních coververzí skladeb Metalliky v čele s Enter Sandman, Master of Puppets či The Unforgiven, při níž se scéna zbarvila do ruda a tvořila tak vizuální protiklad k táhlým tónům této balady.  Apocalyptica by si určitě vystačila bez jakýchkoliv pompézních efektů, ale hra světel jen umocnila zážitek z její hry na cella. Za každým členem byla totiž umístěná velká obdélníková stěna, na níž jeho postava vrhala stín, aby se se změnou dynamiky proměnili v temné stíny samotní muzikanti. S postupem první částí bylo však na tahounech celé show, Eicovi Toppinnenovi a především Perttu Kivilaaksovi, vidět, že už nevydrží v klidu sedět jak zbylí dva členové, a začali se do toho čím dál tím víc opírat. Po závěrečné skladbě prvního setu, jíž byla Welcome Home (Sanitarium), bylo jasné, že to nejlepší nás po pětadvacetiminutové pauze teprve čeká.

rsz_img_0042[1]

Během přestávky technici přestavili stage a připravili bicí soustavu, protože na druhou půlku koncertu se přidal Mikko Sirén, současný bubeník kapely. I když se Apocalyptica často potýká s názorem, že původní sestava se čtyřmi celly a bez bicích bylo to pravé ořechové, pravdou je, že právě Sirénovy údery jsou to, co koncerty tohoto seskupení povyšují na metalovou show. Publikum bylo i tak docela chladné, což lze připsat zejména tomu, že koncert byl výhradně na sezení. Apocalyptica však začala sypat z rukávů takové pecky jako For Whom the Bell Tolls, Fight Fire with Fire a Battery, při kterých to s lidmi v první řadě mávalo jak s vlasy Toppinena a Kivilaaksa, jež tančily stále divočeji okolo nástrojů obou hudebníků. Není divu, že na pobídku “Stand up, stand up” se postavilo skoro celé Forum Karlín a někteří dokonce obsadili prostor před pódiem, aby to konečně vypadalo jak na metalové akci.

Vrcholem koncertu pak byly přídavky Nothing Else Matters a One. Apocalyptica nezapomněla slíbit, že se vrátí velmi brzy, a tak je možné, že ji uvidíme na některém z letních festivalů. Určitě si opět své publikum najde, protože má tu výhodu, že dokáže oslnit především svým muzikantským umem, což bude vždycky fungovat. A tak člověk jen zírá a nechápe, jak se z těla všech cell mohou linout zvuky, jež by mohly suplovat několik jiných nástrojů. A tato fascinace bude hrát Apocalyptice do karet ještě dlouho.

Foto: Šárka Blahoňovská