Noc literatury spojila četbu, herectví i architekturu. V Dejvicích chyběl Karel Dobrý

0
1282

Neotřelé spojení četby, hereckých osobností a architektonicky zajímavých zákoutí pražských Dejvic a Bubenče nabídla Noc literatury. Ta proběhla 13. května i v několika jiných českých a zahraničních městech. Cílem akce bylo představit současnou evropskou literaturu v překladu do místního jazyka, a to v podání známých osobností na specifických místech a v neobvyklých prostorách. 

Jednalo se již o 9. ročník tohoto literárního happeningu, který v pražských Dejvicích a Bubenči obsahoval 22 míst, kam se návštěvníci každou půl hodinu uchýlili, aby si poslechli úryvek z vybrané knihy. Každý návštěvník si tak mohl zvolit vlastní trasu. Kromě herců, kteří z knih četli, na Noc literatury dorazilo i 9 autorů. Ti se akce zúčastnili v rámci propagace svého aktuálního díla, již zakončí na veletrhu Svět knihy. Mezi nimi byla i finská spisovatelka Emmi Itäranta, která ve svém rodném jazyce představila v designovém prostoru CARBON Café svou knihu Strážkyně pramene. Sekundoval jí její překladatel Michal Švec, který zároveň pozval hosty na nadcházející Severský literární večer. Úryvku z příběhu o životě ve státě, kde se nejcennějším bohatstvím stala pitná voda, se bravurně ujala Jana Stryková.

Specifický přednes provázel i minimalistickou novelu s prvky surreálna švédského spisovatele Jonase Karlssona. Postarali se o něj Jiří Mádl a Martin Hoffmann v Ateliéru D Stavební fakulty ČVUT. Mádl se v cítil do pedantského úřednického autisty již od první věty, kdy se posluchačům mohlo zdát, že text čte s nezájmem a ještě nachlazený, nakonec se však ukázalo, že je to součástí role a také příčinou humoru. I díky Mádlově intepretaci tak kniha Místnost neměla problémy návštěvníky zaujmout.

Jana Strykové čte z knihy Strážkyně pramene.
Jana Strykové čte z knihy Strážkyně pramene.

Vanda Hybnerová se v moderním, avšak trochu sterilním prostředí Národní technické knihovny zhostila úryvku z románu Království stínu Rakušana Michaela Stavariče, jenž byl prezentován jako plný ironické nadsázky a černého, až morbidniho humoru. Zvolený úryvek s charakteristikou románu plně korespondoval, byla však škoda, že se návštěvníci nedozvěděli, z jaké části knihy pochází. To byl ostatně nešvar, který provázel další čtení, stejně jako fakt, že herci knihu předem nepředstavili. Mnozí by mohli namítnout, že anotace byly součástí brožury, kterou lidé mohli dostat na každém stanovišti, faktem však je, že ne každý ji vzhledem k návaznosti čtení a potřebě přesunout se na jiné místo stihl přečíst.

Výše zmíněné však neplatilo pro Ivana Trojana, který posluchačům ve výstavním prostoru Anti.kvariát Dejvického divadla nejdřív knihu stručně představil a až poté z ní přečetl ukázku. Román Písek německého autora Wolfganga Herrndorfa předčítal před plným sálem a byl jedním z těch, na koho se stála dlouhá fronta. Nelze to však brát jako výtku, protože prostory nejsou nafukovací a každé čtení trvalo přibližně patnáct minut, a tak se nemuselo čekat dlouho. Poblíž Dejvického divadla, před Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR, měl předčítat z knihy Krvavý vítr Karel Dobrý, ten se však z akce na poslední chvíli omluvil, což frontu před objektem moc nepotěšilo.

Noc literatury v Praze navzdory občasným frontám proběhla hladce, největší vadou na kráse jí byl snad jen fakt, že herci nezávisle na sobě opakovali a někdy si i posteskli nad tím, po kolikáté ukázku čtou. Vzhledem k tomu, že posluchači ve většině případů neměli tušení, z jaké kapitoly se jim předčítá, je k zvážení, zda by nebylo vhodnější pro příště přichystat více různorodých úryvků.

Foto: FB Dejvického divadla a Anna Pleslová