Pustina sází na syrový děj a emoce

0
665
mediahub.cz

Televizní minisérie Pustina, rozvířila vody české filmové tvorby. Pod svá křídla si seriál vzalo české HBO, a to už by přeci jen mělo něco znamenat. 

Na režijním křesílku se poctivě střídali Ivan Zachariáš a Alice Nelis. Zatímco režijní kariéra Ivana Zachariáše se dá spočítat na  prstech jedné ruky, Alice Nelis má za sebou bohaté zkušenosti jak s filmovou, tak dokumentární tvorbou. Na druhou stranu není radno Ivana podceňovat. Světový věhlas mu přinesla tvorba a režie reklamních spotů pro světoznámé značky jako je například Stella Artois či Addidas. Hojné zkušenosti nasbíral také za kamerou. A zřejmě byly více než užitečné. Jím natočený pátý díl má zatím vůbec nejlepší hodnocení z dosud odvysílaných dílů.

Synapse příběhu je poměrně jednotvárná. Děj se odehrává v obci Pustina – bez skrupulí v největší díře světa. O práci si většina obyvatel může nechat jen zdát. Vykoupením se zdá být odprodej pozemků polské společnosti, která se jala v oblasti těžit uhlí. Takové řešení se ale ne všem líbí a obec se názorově rozchází. Proti odkupu je zejména starostka obce Hana Sýkorová (Zuzana Stivínová), které se ztratí dcera Míša. Náhoda?

Minisérie slibuje osm dílů. Do této chvíle stanice odvysílala pět. Herecky v něm exceluje jak Jaroslav Dušek (Karel Sýkora), tak recenzenty opomíjená Zuzana Stivínová (Hana Sýkorová).  V tomto díle se postava Stivínové vypořádává s absolutní bezmocí, zatímco Duškova role představuje život jednoho blázna. Více než o mysteriozním dramatu je namístě mluvit o dramatu psychologickém.

Seriál totiž postupně odhaluje jednotlivá tajemství postav. Rčení “Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.” platí na obyvatele Pustiny dvojnásob.  Průměrného českého diváka může v první chvíli zaskočit její zpracování. Pustina totiž sází na dlouhé záběry a emocemi zatížené ticho. Repliky jsou krátké a jasné. Kamera se soustředí na detail, tvář a gesta. Herecky jsou nejpodstatnější mimika a intonace. Dlouhé záběry zdánlivě natahují děj, který láká na temnou a syrovou atmosféru. Humor z Pustiny odešel už dávno a vrátit se rozhodně nehodlá. Sarkasmus či ironii nevyjímaje. V příběhu se postupně ke slovu dostávají charaktery a osudy jednotlivých postav nesoucí si vlastní břemena. To spolu s pátráním po Míše prohlubuje nedůvěru, strach a paranoiu, kterou je celá minisérie zatížena. Ve vzduchu visí stále více gradující nenávist, bolest, úzkost a beznaděj. Pokaždé jinak, pokaždé silně.

Nejsilnější stránkou minisérie je však právě kriminalistická podlinka. To, co diváky drží u obrazovek, je ona záhada kolem Míšina zmizení. Dokonalý dojem z Pustiny bude silný tak dlouho, dokud bude u diváků fungovat napětí, jenž způsobuje postupné odkrývání dalších souvislostí a nepředvídatelnost děje. Doufejme, že pointa nebude příliš plytká a Pustina si tak nezkazí jméno, které si vydobyla.