Recenze: Kursk ukazuje tragickou nehodu, škodí mu anglicky mluvící Rusové

0
760
Kursk ukazuje tragédii ruské ponorky

Filmy podle skutečné události jsou v posledních několika letech neskutečně populární. Už to vypadá, že označení “podle skutečné události” musí mít každý film, jinak nebude zárukou úspěchu. To platí i o filmu Kursk, který sleduje zkázu stejnojmenné ruské ponorky z roku 2000. Tady to podle skutečné události bohužel opravdu je.

Film Kursk začíná svatbou jednoho z ruských námořníků, již den poté nasedají do ponorky K-141 Kursk, kterou během námořního cvičení otřesou dva mohutné výbuchy. V tu dobu se na palubě nachází 118 členů posádky, exploze pošle plavidlo, které je dlouhé 155 metrů, do hloubky 108 na dno arktických vod Barentsova moře. Přežije zhruba okolo pětadvaceti námořníků, pro něž začíná boj s časem o potřebný kyslík, ale i neskutečnou zimou kvůli vodě, která se dostává dostává do ponorky. Posádce v tu dobu velí Michail Kalekov (Matthias Schoenaerts), jenž se snaží posádku udržet v klidu, učí mladší kolegy, kteří neprošli výcvikem, neohroženě se pustí pro bomby na kyslík a dává všem planou naději, že to dobře dopadne. Na souši boj s politikou a s nedostatkem informací svádí jeho manželka Tanya (Léa Seydoux). Když se o nehodě dozví ostatní státy a nabízí Rusku pomoc, které ji ale vehementně odvádí, protože oni mají přece ponorky a záchranné lodě v pořádku, i když to tak není, do hry se vloží britský kapitán Spojeného království David Russell (Colin Firth). Ruským záchranným složkám se námořníky dostat napovrch nedaří, ostatním ale tvrdí něco jiného.

O režii se postaral talentovaný dánský režisér Thomas Vinterberg, který má na starosti filmy jako Rodinná oslava nebo Hon, jimž si zařídil postup do režisérské elity. Snímkem Kursk si na sebe upletl bič. Režírovat film podle skutečné události, u které navíc všichni vědí, jak dopadne, chce odvahu. Ale dánský režisér se toho nezalekl, povolal si hereckou elitu v čele s Firthem a Maxem von Sydowem i talenty v podobě Matthiase Schoenaertse, který má na role ruských občanů asi předpoklady. I ve filmu Rudá volavka hrál Rusa. Ten ukazuje, že se o něm musí začít více mluvit, protože jeho Michail je oddaným pro své muže položit život, stále jim ale dodává naději, které postupem času i on sám přestává věřit.

O nic horší není ani francouzská herečka Léa Seydoux, která svádí boj s úřady a s nedostatkem informací. Jen by všude nemusela vláčet syna Michaila a křičet na sousedky informace z venku do paneláků. V Rusku asi v roce 2000 nebyl telefon. Méně prostoru zde dostává Colin Firth, což je škoda. Max von Sydow, který hraje ruského velitele námořnictva, zde moc prostoru sice také nemá, ale v těch scénách, které má vyhrazené, mu věříte každé slova a rozhodně byste mu ruku nepodali.

Kritici se v názorech na filmech rozcházejí. Pozitivní je, že se drží faktů, jak to zřejmě bylo. To jak to bylo doopravdy, jak dlouho námořníci žili a s jakými pocity umírali, se nikdy nedozvíme. Ale filmy nejsou od toho, aby nám toto říkaly. V čem se kritiky opět shodují je to, že mu vyčítají, že rusové, zde mluví anglicky, což film automaticky sráží. Vzhledem k tomu, že osudný výbuch se odehraje skoro hned na začátku, je pak celý o tom, zda se někomu podaří přežít. To ostatně udává i dynamiku filmu a po druhé polovině, kdy jsou naděje už hodně mizivé, se děj přesouvá nahoru, na souš, kde bojují s nedostatkem informací manželky námořníků. Film se v Rusku asi s pochvalou nepotká, ale zbytku světa ukazuje, co se vlastně osudný den 12. srpna vlastně stalo.