Recenze: Strážci galaxie Vol. 2 sází na humor a roztomilost Baby Groota

0
254

Nejprve začněme fakty: Kurt Russel žije! Baby Groota do každé rodiny! Milujeme Karen Gillian! Všechno, kde se mihne Mič Bjůkenen stojí vždycky za to! Tak a teď zpátky k recenzi, co vy na to.

Když se v kinech objevil první díl Strážců galaxie, svět zaplavila vlna otazníků: Bude to stát za to? Nenaběhne si zbytečně Marvel s nějakou béčkovinou? A proč se radši nesoustředí na nějaká větší komiksová jména? Nicméně hned po uvedení filmu bylo jasné, že tahle srandička byla po všech těch X-menech, Wolverinech a Kapitánech Amerika krokem správným směrem. Strážcům nechyběla pověstná marvelovská nadsázka a u fanoušků sklidili úspěch. Vzápětí však vyvstala další zásadní otázka: Jako dobrý, ale má tohle vůbec potenciál na nějaký pokračování?

Marvel si s podobnými otázkami příliš hlavu nelámal a postupně se vrhl do natáčení dalšího dílu. Vsadil v něm na vtip a roztomilost Baby Groota. Vzhledem k tomu, že téměř všechny diváky bez výjimky poslal do kolen dospělý Groot už v prvním díle, umíte si představit ten záchvat rozněžnělosti, když se na scéně objeví tohle pomatený škrvně, že jo? A tak Marvel opět ukázal, že ví, jak udržet své diváky u obrazovek. Dokonce i svou nadsázku posunul na další level, a to je také důvodem, proč prvoplánovost Grootovi postavy tvůrcům zkrátka odpustíte.

Kdy jindy totiž mávnete rukou nad předvídatelnou pointou a extrémně jednoduchým příběhem, než u filmu, u kterého se řežete od začátku dokonce? A takovým filmem právě Strážci galaxie Vol. 2 beze sporu jsou. Navíc slibují pět potitulkových scén, takže uvaděči musejí mít na konci filmu vždycky radost. A co můžeme čekat od příběhu? Tak například se dozvíme, kdo je otcem Petera Quilla, letmo zabrousíme do nevyřčené věci kolem Petera a Gamory, zažijeme sesterskou nevraživost (nebo lásku?) a modrý záporák Yondu nás dojme k slzám.