Sabina: ,,Nemám ráda texty na první dobrou”

0
1438
Sabinu čeká v květnu turné k nové desce.

V roce 2013 vyhrála Superstar, vzápětí nazpívala desku plnou coverů, měla kapelu, která je chtěla hrát a objíždět s ní v klidu obchodní centra. Zpěvačka Sabina ale už dávno věděla, že toto není cesta, kterou se chce vydat. Obklopila se tak schopnými muzikanty a společně začali pracovat na vlastním materiálu. Výsledkem je víc než slušné autorské album Sirkama, které vyšlo vlastním nákladem na konci minulého roku. Než s ním v květnu vyrazí na turné, odehrála Sabina s kapelou koncert v pražském klubu La Loca, kde jsme si povídali o nejen o desce, ale i procesu skládání a o tom, jak je těžké být na všechno sama.

Na začátku prosince jsi vydala desku Sirkama. Sledovala jsi její reflexi v médiích?

Samozřejmě. Desku jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli, dali jsme do ní všechno. I když na začátku jsem našim zakázala, aby mi o recenzích říkali. Trvala jsem na tom, že o nich nechci vědět. Ale když byly kladné, tak mi to stejně všichni řekli, takže vím, že recenze byly hezké a měla jsem z nich hroznou radost. Vážím si toho, protože jsem vyšla ze Superstar, vydala jsem autorskou desku, a tak jsem se bála, že si na mě smlsnou. Člověka potěší, když něco dělá celou duší a pak mu to odborník pochválí.

V recenzích jsi často vyzdvihována jako zpěvačka, ale i skladatelka a autorka textů. Chtěla jsi právě toho docílit?

Určitě. Chtěla jsem, abych byla vnímána nejenom jako zpěvačka, ale skladatelka, což zní honosně, když se písničky psát učím. Mně vlastně ani nic jiného nezbývá. Vylezete z nějaké soutěže a co budete zpívat? Nikdo nepřijde a neřekne vám: ,,Sabi, tady máš super písničku“, takhle to absolutně nefunguje, dobrých skladatelů je málo. Já jsem si psala písničky i před soutěží, už jsem měla nastřádáno a pak jsme vybírali, co by se na desku hodilo.

Velkou stopáž na tvé desce zaujímají balady, které nevyznívají nijak pateticky. Je pro tebe lehké je skládat?

Je to těžké, nějaké písničky dělí třeba sedm let, což někde může jít slyšet. Snažila jsem se, aby to nebylo trapné a aby mi to šlo hezky přes pusu, spoustu textů jsem kvůli tomu i přepisovala. Vždycky jsem při zpěvu poznala, když jsem musela vymyslet něco lepšího. Nebo jsem to zpívala a dala jsem pusu od mikrofonu, aby to nebylo tolik slyšet (smích). Na cédéčku to slyšet bude, takže s těmi místy musím něco udělat. Nemám ráda texty na první dobrou typu: ,,Teď jsem šla do krámu a teď jsem ho potkala“ (smích). Chci, aby tam byly nějaké skryté metafory.

Desku jsi vydala vlastním nákladem.

Musela jsem ze sebe udělat výrobce. Předchozí desku s covery jsem nazpívala ve studiu a byl klid. Ale teď? Písničky musely být okódované, o čemž jsem předtím neslyšela, musela jsem si zařídit živnosťák, táta chodil se mnou, protože jsem vůbec nevěděla, co mám kde podepsat. I čárový kód je můj. Stal se ze mě úředník. Když mi desky přivezli, tak jsem je začala rozbalovat a objímat (smích). Aktuální deska sice trvala dlouho, ale musela jsem se z různých věcí vyvázat a začít s čistým štítem.

SIRKAMA
Album Sirkama vyšlo 4. prosince 2015.

Zvou si tě teď po úspěchu s vydáním desky managementy akcí sami?

Musím říct, že jo. I když sami někoho oslovíme, poslechnou si to a většinou jsou překvapeni z toho, co ze sebe Superstar vypotila. Hlavně na větších festivalech jsou předsudky, což chápu. Minulý rok jsme hráli na Rock for People, kde se moc netvářili, lidi ani nevěděli, kdo jsme, všichni jsme měli upocená tílka (smích). Já už ani nevystupuju jako Křováková, i na Rock for People jsem vystupovala jen jako Sabina. Lidi chtěli přidat, ani nevěděli, že jsem byla v televizi. Což pro nás bylo s kapelou nejdůležitější.

Nedávno ti vyšel klip k singlu Prstýnek, ve kterém hraje tvůj kamarád. Celkově je tvůj tým složen z přátel. Chtěla jsi to tak i po Superstar?

Kamarádům člověk může věřit a hlavně už jsem na plno profesionálů narazila, ale nedopadlo to. Neměla jsem na to moc štěstí. Kouknou se na mě, řeknou si je mladá, blbá, zkouší to na mě. Kamarádi to s vámi myslí dobře, řeší, jak by to bylo nejlepší a chtějí vám pomoci, ne vás sedřít z kůže. Když jsem vylezla ze soutěže, tak jsem si myslela, že to bude dobré, ale člověk prostě neví a musí si nabít několikrát hubu. Teď už vidím to, co jsem neviděla před dvěma lety, posunula jsem se.

Vyhovuje ti být sama za sebe?

Už mi to přestává vyhovovat. Jsem takhle už dlouho a dělám všechno; seženu koncert, dodávku, pošlu stage plán, ale samozřejmě mám kolem sebe lidi, kteří mi hrozně pomáhají. Člověk to sám v žádném případě nezvládne. Rýsuje se mi další spolupráce, protože i když to nějakým způsobem zvládám, stejně jsem holka z Děčína, co nemá kontakty a je nezkušená. Potřebuju někoho, kdo by mě postrčil dál, ale už jsem na to opatrná.

Profiluješ se jako rocková zpěvačka, ale těch, co se u nás podařilo prosadit, je jako šafránu. Vidíš v tomto směru cestu?

Určitě, hodně lidí mi i říkalo: ,,Sabino, tohle ti ale Evropa 2 nevezme, s tím nemáš šanci!“ Věděla jsem, že je to pravda. I kdybych měla napsat úplnou popinu – Louky, pole, lán ostatně taky není žádný nářez – tak s tím problém nemám, pořád by byla moje. Ale že bych měla dělat něco tanečního i pod příslibem hraní v rádiích, tak už by to bylo proti mému přesvědčení. Pořád ale neztrácím naději, protože když jsem byla v Superstar, tak se mě tam ptali, jestli si myslím, že můžu vyhrát. Odpověděla jsem, že ne, že tu rockerky nechtějí. Ale klaplo to. Vždycky je naděje.

Vypadá to, že tvá kapela je konečně stabilní. Můžeš se o kluky opřít, i co se týče tvorby?

Já skládám jenom na kytaru, udělám text, zpěvovou linku, ale písnička je jen kostra o třech, čtyřech akordech. Kluci jsou šikovní, navíc z konzervatoře, takže poté, co jim něco předložím, už se baví o harmoniích, notách a já jen čekám, co z toho vypadne, a říkám, jestli se mi to líbí, nebo ne (smích). Oni to udělají tak, aby to muzikantsky znělo, a potom o tom debatujeme. Já jsem taková zastaralá – basa, bicí, kytara, ale kluci tomu chtějí dělat nový zvuk, tak to dáváme do kupy tak, aby se to všem líbilo a bavilo nás to hrát. Dřív jsem měla taky kapelu z fajn lidí, ale ti chtěli hrát covery. Říkala jsem jim, že mám vlastní písničky, tak je uděláme, přece po Superstar nemůžu jezdit s coverama.

Jaké jsou tvé plány na jaro a léto? Děláte už na nových věcech?

Už děláme nové písničky a v květnu pojedeme turné k desce. V létě nás čekají festivaly – Votvírák, Benátská!, Okoř, ale i menší akce, protože potřebujeme hrát a objezdit si to, seznámit lidi s našima písničkama.

Tvoří tvůj setlist skladby z aktuální desky nebo i něco navíc?

Přidáme i něco nového, děláme už na nové desce. Kluci mi říkali, že když už je deska hotová, tak musíme přemýšlet nad další. Já jsem chtěla žít v tom, že jsem si vydala desku a dalších dvacet let z toho budu těžit a oni přijdou s tím, že už to chce nové písničky (smích).

Za chvíli odehraješ koncert s Perutěma v Brně, hráli jste minulý týden i v Praze. Jak vůbec vzniklo spojení Sabina + Perutě?

Vzniklo to přes mého kamaráda Lukáše, který mi také pomáhá, dělá mi trochu manažera, ten nás propojil. Kluky jsem nikdy neslyšela, znám je jen z Youtube, takže jsem hrozně zvědavá, jak hrajou. Jsou popovější a určitě na ně přijdou holky (smích).

Foto: Lenka Hatašová