Všemi směry 2016: Twitter, teroristé i Jiří X. Doležal

0
680

Všemi směry, festival publicistiky a nových médií, každoročně pořádají studenti Vyšší odborné školy publicistiky. I letos, kdy se odehrál 12. ročník, nás čekaly zajímavé přednášky, neotřelí hosté, workshopy a roztančená afterparty. Podtitul Vybo(e)č z davu jasně naznačoval hlavní ideu festivalu, kterou podtrhoval i maskot beran Vincent. Nechte se námi vtáhnout do povídání o sociálních sítích, teroristech i Jiřím X. Doležalovi.

Šest přednáškových bloků představilo osobnosti z mediálního prostředí, které se rozhodly vyhnout zajetým konvenčním kolejím a vydat se po své vlastní cestě:

1) ON BAVÍ 
– Jiří Procházka, marketing a PR Smarty drinku

2) ŠIFRA MISTRA NOVINÁŘE
– Milan Vidlák, novinář

3) NEVÁHEJ A PIŠ!
– Jakub Kvasnička (Týden), Bára Zpěváčková (Novinky), Kamila Klausová (Echo24)

4) BLANICKÁ VZPOURA
– Tomáš Hodan, scénárista

5) ŽIVOT NA SÍTI + SVĚDECTVÍ Z BRUSELU
– Jindřich Šídlo, český novinář, komentátor Hospodářských novin
Alžběta Šimková, Jan Služevský a Vojtěch Rod,  studenti VOŠP přítomni během teroristických útoků v Bruselu

6) AUTENTICKÉ PSANÍ
– Jiří X. Doležal, novinář, Reflex

 Za Culture Times jsme se zúčastnili posledních 2 bloků:

Život na síti s Jindřichem Šídlem hovořil nejen o návykovosti sociálních sítí, ale i o důležitosti mediální výchovy.  Zdůraznil, že je velmi jednoduché šířit nepravdivý obsah, který posléze mohou převzít i seriózní média a způsobit tak nedorozumění či paniku.

Příkladem je článek z roku 2012 zveřejněný původně v Parlamentních listech, hovořící o sjezdu Evropské romské strany, kdy během kongresu zmizel pokladník i s penězi. Text se objevil i v mnoha dalších médiích. Po čase vyšlo najevo, že se jednalo o článek zcela smyšlený a žádná romská strana vlastně ani neexistuje. I přesto všechno se letos začala tato poplašná zpráva opět šířit Facebookem. Není proto divu, že pan Šídlo označil Facebook a Twitter za ničitele médií. “Lidi si přestali kupovat noviny, ale začali sdílet příspěvky,” říká. Stejně tak je toho názoru, že Twitter používají inteligentnější jedinci. “Nechci nikoho urazit, ale když srovnám běžného uživatele Twitteru a běžného uživatele Facebooku, Twitter je pro ty chytřejší.

Pak se rozpovídal i o známých osobnostech a politicích. “Dříve zaujaly titulky jako ‘Gott, Bílá, rakovina, prezident. Dnes zaujme ‘Babiš, Zeman, Ovčáček‘.” Hovořil také o nevhodnosti některých příspěvků. “Obsah, který mediálně známé osobnosti (především politici) napíšou na sociální síť, by měli být schopni říct i v televizi nebo ho napsat do novin.”

A jak politici sdílejí obsah na Facebook čiTwitter? Většina z nich na to má své asistenty, kteří je například doprovází při projevech a příspěvky píší přímo z akce. Za to Miroslav Kalousek na to jde jinak. Tvořitelem svých sociálních profilů je většinou on sám a je to znát. Ostatně posuďte sami: https://www.facebook.com/kalousek.miroslav/


 

Svědectví z Bruselu, kde se 22. března odehrály teroristické útoky, nám přinesli 3 mladí studenti.  Přestože výbuch neviděli, ani neslyšeli, mohli podat zajímavé svědectví z místa neštěstí díky tomu, že se z jejich ubytovacího zařízení stala provizorní ošetřovna.

Pořídili také několik snímků dokumentujících bolest, chaos a utrpení.  Přitom bojovali se smíšenými pocity, kdy jako novináři chtěli co nejvěrohodněji zachytit danou skutečnost, ale zároveň je hlodalo svědomí, zda je vůbec vhodné fotit a natáčet raněné a vyděšené lidi. Došli k závěru, že by měl existovat jakýsi etický kodex, který z dané události nebude vytvářet senzaci, ale pouze informovat o skutečnosti.


 

Autentické psaní nám předvedl Jiří X. Doležal, který odtajnil i své tipy, jak postupovat při tvorbě:

1) vybrat si žánr, uvědomit si stanovisko, které k danému tématu zaujímáme (objektivita v médiích neexistuje, na vše máme subjektivní názor)

2) zvolit si téma, které mě zajímá (vymezení postoje), formulace otázek, na které máme v textu argumenty, nelpět na názorech ostatních ve smyslu “moje babička si myslí, že Zeman je dobrým prezidentem, napíšu tedy článek o tom, že Zeman je dobrý prezident.”

3) nepsat v redakci, ale z domova – člověk je kreativnější

A co prozradil v rozhovoru? 

– Média by podle něj měla mobilizovat veřejnost a psát pravdu o relevantních skutečnostech.

– Je zastáncem bulváru. Zajišťuje totiž zábavu “jednoduchých lidí”. Není důvod jím pohrdat. Dělat bulvár je dřina.”

– Když čte diskuze na Novinkách, cítí se elitářsky, protože “autoři těchto příspěvků nemohou být stejného druhu homo sapiens sapiens“.

– Necítí se být kontroverzní a upřímně netuší, proč je tak neustále označován.

– Odpoví na každý slušný mail, který mu čtenář zašle. Komunikace je totiž základ.

– Na otázku, zda má užívání marihuany vliv na jeho práci odpověděl: “Spíše na literární práci, ne na články. Pod vlivem píši články často, ale je potřeba si je nechat odležet a přečíst, jestli nepíšu blbosti.” Stejně tak prozradil, že si neumí život bez této lehké drogy představit.

– “X” ve jméně nemá kvůli spřízněnosti s časopisem Reflex, jak se mnozí mylně domnívali, ale pro to, aby se jako autor odlišil.

– Vystudoval sociální psychologii.

– Sbírá trilobity.