Režisér Ridley Scott se už nějakou dobu topí ve filmových vodách Hollywoodu, ze kterých ho před třemi lety nezachránil ani tehdy tolik očekávaný Prometheus. Stačilo však sáhnout do knihovničky, držet se při zemi a do hlavní role obsadit hvězdného Matta Damona a záchranná loď je na cestě.
Pouť Šíleného Maxe započala již roku 1979 v hlavní roli s Melem Gibsonem, následoval ho o dvě léta později úspěšný Šílený Max 2 – Bojovník silnic, a pak i v roce 1985 celkem podprůměrný Šílený Max a Dóm Hromu. Za všemi těmito počiny stojí režisér George Miller, který si cca o 30 let později ve své stařecké senilitě, pardon, sentimentalitě, zřejmě řekl: „Proč nebýt předvídatelný a nenatočit dalšího Šíleného Maxe? A co se scénářem? Smícháme filmy Absurdistán a Očista: Anarchie do jednoho, přidáme spoustu lákavých efektů, nabušených mašin, pár sexy kočiček a vpustíme to do kin.“ Přesně takhle na mě Šílený Max: Zběsilá cesta totiž působí.
Před nedávnem jsme avizovali příchod do kin jednoho z nejočekávanějších filmů tohoto roku – Avengers: Age of Ultron. Fanoušci se premiéry dočkali 30. dubna a redakce Culture Times u toho samozřejmě nesměla chybět. Jak se mi film líbil a zda překonal první díl nebo se mu alespoň vyrovnal, si můžete přečíst v následující recenzi.
Často se stane, že se v kinech objeví film, který by si zasloužil velkou pozornost filmových fanoušků, ale kvůli různým důvodům mu ta pozornost není úplně dopřána. Přesně to se stalo filmové novince Teorie všeho, životopisnému dramatu o vědci Stephenu Hawkingovi, jehož životní příběh by vydal na několik knih. Více pozornosti se místo toho dostává fenoménu Padesát odstínů šedi, který teď válcuje nejen česká kina.
Prev