Chinaski dovezli svou Rockfield tour do Plzně
Chinaski vyjeli na tour ke svému půl roku starému albu Rockfield. Ve své koncertní šňůře neopomněli navštívit také Plzeň. Předkapelu jim dělala funk-rocková kapela ArtTime.
Nikdy jsem nerozuměla výtkám mířeným předkapelám, týkajících se jejich častého odkazování na hlavní kapelu večera. A pak přišli ArtTime – parta sympatických mladíků z městečka Planá s nevtíravou melodií a srandovními texty. Takoví druzí MIG 21, pomyslel by si jeden. A v tu chvíli mi to došlo. Když posloucháte předskokany jako takovou příjemnou oddechovku v pozadí, které věnujete pozornost spíše sporadicky, docela vás zklame, když k vašim uším dolehne ohlušující výkřik jména hlavní hvězdy večera a místo zářného odchodu předkapely za burácivého tleskání fanoušků, od nich přijdou ještě dvě, nedej bože tři další písničky. Stát se předskokanem je zkrátka taková medvědí služba – na jednu stranu máte možnost koncertovat před velkým množstvím lidí, na stranu druhou vám nikdo moc velkou pozornost nevěnuje. Pokud jako předskokani nechcete slyšet, jak se davem line zklamání, naplánujte si velká vyvolávání hlavních hvězd večera radši až na konec celého vystoupení.
Pravděpodobně úplně stejně na tom budete, když jste kapela proslulá pro řadu hitovek, které nezklamou, a vyjedete na tour s novým CD, které budí rozpaky a ze kterého můžete vypíchnout zase tak jednu pecku. První polovina koncertu se nesla právě v melodiích Rockfieldu, z kterého Chinaski odehráli všechny skladby. A uhádnete, která písnička si vysloužila nejbouřlivější reakci posluchačů? Ano, bylo to Víno. Jestli podle nefestivalových koncertů kapel poznáte pravého fanouška, tak tady jsem jich napočítala možná tak deset. Příjemným rozptýlením byl host v podobě Báry Hosnedlové, která si s kapelou vystřihla hned dva duety. Druhá polovina koncertu se po hudební stránce nesla ve znamení všech známých pecek a zaručených hitů. Nechyběly songy jako Stížnost, Hlavolam, Zadarmo, Vedoucí, Tabáček, Rádio Bubeneč a posluchačsky tolik oblíbené Punčocháče. Malátný s publikem komunikoval a házel více či méně povedené vtípky. Kapela měla připravenou i choreografii. Byli sladění a šli do toho naplno.
Dobrý koncert však nedělá jen dobrá kapela. Pokud první polovina koncertu působila rozpaky, tak bezpečně u té druhé poznal každý fanoušek pořádné koncertní párty, že je přeci jen něco špatně. Pokud k Plzni odjakživa patřila divoká nálada při koncertech, poslední dobou se omezila jen na ono pražské a intelektuální pokyvování hlavou. Ti největší odvážlivci si při refrénu důrazně podupávali nožkou. Pravdou je, že osazenstvo publika se věkově táhlo až kamsi daleko za Husákovy děti. Koncertu možná i uškodil fakt, že se odehrával za plzeňskou Plazou. Na jednu stranu je to hezké, relativně veliké prostranství, které k pořádání akcí takového typu přímo vybízí. Svou vizáží Plzeňákům připomíná tolik oblíbený Lochotínský amfiteátr. Lochotínský amfiteátr to ovšem není. Pro něj je totiž typické večerní lavičkové dovádění. Tady jsme se ničeho takového nedočkali. Přitom každý, kdo zažil Chinaski na Plzeňském Majálesu, ví, že i na nich lze zažít pořádnou párty. Pár statečných i přesto rebelsky povstalo v prvních dvou řadách, což vedlo k nelibosti těch, kteří si chtěli vychutnat koncert v klidu a hlavně v sedě s párkem v rohlíku v jedné a pivem v druhé ruce. Jako by to samé nemohli dělat každý večer doma před televizí.
Přes všechny peripetie a počáteční rozpaky si Chinaski nakonec vysloužili dvojitý návrat. Při nejmenším poslední přídavek přiměl i zbytek osazenstva užít si konec večera ve stoje. Možná proto, že se v nich konečně probudila ta správná koncertní nálada. Možná proto, že při odchodu zjistili, že párty ještě nekončí. I s dvojitým přídavkem skončili Chinaski na minutu přesně a svým fanouškům nabídli nečekané překvapení v podobě autogramiády.