V žánru dystopických románů určených pro tzv. young adults v současné době dominují trilogie Hunger Games a Divergence. Podle obou knižních předloh se točí filmy a obě mají společné obsahové rysy, které ne jednoho fanouška přiměly díla srovnávat. Čím se knihy liší, v čem se naopak ztotožňují a která trilogie je podle mě lepší, si můžete přečíst v tomto článku.
Společné rysy obou knih
Umístění – oba příběhy se odehrávají v post-apokalyptické Americe, obyvatelé platí za krutost a chamtivost předešlých generací a jsou omezováni striktními pravidly.
Členění do skupin – lidé jsou po sebedestruktivním aktu rozděleni do frakcí (Divergence) / krajů (Hunger Games) podle oblastí, priorit, společenského postavení a druhu práce, kterou mají vykonávat.
Ženská hrdinka – hlavní aktérka je v dospívajícím věku, od vrstevníků se trochu liší, je nenápadná a podceňovaná. Vlastní volbou se ocitne v neznámém krutém prostředí, ve kterém musí prokázat své schopnosti a odolnost nejen v boji. Za to je hodnocena bodovým systémem a dle výsledků se odvíjí i její budoucnost. Aby přežila, musí ze sebe vydat víc než všichni ostatní. Později se rozhodne postavit nespravedlivému systému. To vede k touze sprovodit ji ze světa hned několika vysoce postavených lidí. Nakonec se z ní stane velká hrdinka, kterou všichni následují.
Románek – více či méně patetická milostná zápletka.
Nemilosrdnost – spousta zbraní, soubojů, úmrtí a utrhaných končetin.
Odfláknutý závěr – trilogie působí, jako by se autorky chtěly knih konečně zbavit.
Rozdíly
Divergence
Autorka: Veronica Roth
Hlavní postava: Beatrice Priorová
Knihy:
* Divergence – rok vydání 2011, počet stran 344
* Rezistence – rok vydání 2012, počet stran 368
* Aliance – rok vydání 2013, počet stran 360
*V roce 2014 vyšla ještě kniha „Čtyřka“ s podtitulem „Divergentní povídky”. Příběh vypráví Tobias. Není však nutné dílo číst – sérii nijak dál nerozvíjí, proto se o něm nebudu zmiňovat.
„Zjistila jsem, že lidé nejsou nic než vrstvy tajemství naskládané na sebe. Máte pocit, že je znáte, že jim rozumíte, ale jejich skutečné pohnutky zůstávají skryté, uzamčené v jejich srdcích. A tak nikoho nikdy skutečně nepoznáte, i když se někomu občas rozhodnete věřit.“
Co mi na knize vadilo:
Zatraceně nudné pasáže – Divergence rozhodně není tak čtivá jako Hunger Games a čtenáře ubíjí naprosto nudnými částmi, které se táhnou i několik stran. První díl je celkem svižný a nabudí, ale od dvojky většina čtenářů začne umírat nudou. Já se do čtení musela vyloženě nutit a víc než na rozuzlení jsem se těšila, až knihu konečně přečtu a „zahodím do kouta“.
Nesympatická hlavní postava – v jedničce s ní tak nějak soucítíte, od dvojky vám leze na nervy, ve trojce ji nenávidíte. Tris je natolik psychicky nevyrovnaná, tvrdohlavá a neschopná se správně rozhodnout, že na ni dostanete averzi, které se nezbavíte. Z toho důvodu mě nejspíš ani trochu nedojal závěr celé trilogie.
Úmorné partnerské hádky – Tris a Tobias jsou ve svém milostném vztahu neustále rozhádaní a nevyrovnaní, až chvílemi nabudete pocit, že čtete scénář k argentinské telenovele a ne sci-fi knihu.
Četné nesrovnalosti – například v 1. díle směšně snadné probuzení Tobiase ze simulace, když útočí na Tris. Po tolika popsaných stránkách mě toto primitivně jednoduché rozuzlení jako čtenáře skoro až urazilo.
Časté opakování – asi tak milionkrát ve všech 3 knihách zaznělo slovní spojení “rozmrkat slzy”. V jedničce i ve dvojce snad na každé druhé stránce. Fakt. Bez nadsázky. To vážně nenapadlo autorku, když už chtěla z postavy udělat ubrekánka, jiné slovní spojení?! A co třeba použít slovník synonym? Ten v Americe nevedou?
Promrhaný potenciál – vše je v jedničce slibně odstartované, ale autorky zamotání se do děje a touha mít to rychle napsané, všechno zkazila. Chybí moment překvapení nebo více zápletek, které by nebyly tak jasné.
Vykrádání Hunger Games – celkově mi přijde, jako by si Veronica Roth jednoho rána po probuzení řekla: “Hmm, docházejí mi prachy. Umím tak nějak psát, zkusím to využít. Co v poslední době frčí? Joo, Hunger Games – ty měly fakt úspěch. Nenápadně to přepíšu a třeba si toho nikdo nevšimne.” Bohužel všiml.
Co oceňuji:
Lákavá obálka – krásné vizuální zpracování, které přímo vyzývá k přečtení.
Výcvik Neohrožených – velice zajímavé, poutavé zpracování, oceňuji, že si nikdo s ničím nebral servítky. Působilo to v celku reálně a dokážu si představit, že takový výcvik skutečně někde probíhá.
Finále s Peterem – snaha o nápravu svojí osobnosti a způsob, kterým to provedl.
Shrnutí jednotlivých dílů:
*Divergence má příjemný akční rozjezd, kdy se těšíte, jak se vše vyvine.
*Rezistence vás pomalu, ale jistě začíná nudit a pocit napětí ve vás příběh vyvolá jen párkrát, pokud se sami hecnete ho nějak víc prožívat.
*Alianci oživuje vyprávění rozdělené na Tobiasovu a Trisinu část. Jinak opět nuda protkaná špetkou akce, pár úmrtími, trapným koncem, který vlastně nic nevysvětlí, absencí logiky a litováním času, který jste trilogii věnovali.
Shrnutí celkově:
Do čtení jsem se musela nutit. Považuji přelouskání všech dílů za ztrátu času. Divergence je pro mě jen slabý odvar Hunger Games a prostoduchý marketingový tah. Dokonce i filmové zpracování mi přišlo daleko sympatičtější než tento výplod “plagiátorství” americké třiadvacetileté žáby. Tečka.
Hunger Games
Autorka: Suzanne Collins
Hlavní postava: Katniss Everdeenová
Knihy:
* Aréna smrti – rok vydání 2008, počet stran 328
* Vražedná pomsta – rok vydání 2009, počet stran 336
* Síla vzdoru – rok vydání 2010, počet stran 334
“Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být.”
Co mi na knize vadilo:
Extrémní krutost, která zahrnuje úmrtí několika hlavních postav – zrovna těch, co jste si oblíbili a vůbec se vám nelíbí, že je autorka nechala brutálně zavraždit.
Epilog, který nebyl příliš propracovaný.
Co oceňuji:
Čtivost – přečetla jsem jedním dechem všechny 3 díly. Nechybí jim spád, ale ani vývoj psychologie postav odpovídající jejich získávání zkušeností a faktu, že kolem nich neustále někdo umírá kvůli zvrácené touze po zábavě.
Ztotožnění s hlavní hrdinkou mi šlo samo.
Zobrazení mediální manipulace – kniha nám ukazuje, že nemůžeme věřit všemu, co nám (nejen) média servírují.
Reálnost – děj je zformulován a promyšlen tak, že by mě příliš nepřekvapilo, kdyby se svět do budoucna skutečně takto transformoval.
Emoce zde nechyběly. Dílo mě dokázalo rozesmát, ale i rozplakat.
Zvrácenost moderní doby – na čtivo pro mládež jsou Hunger Games možná až příliš surové. Na druhou stranu vás to donutí zamyslet se, kam dnešní svět spěje. Možná jednoho dne budeme svědky podobných reality show, kde se lidé navzájem zabíjí. Stejně tak pokud si vzpomenete na státní systém Kapitolu, který všechny ovládá a kdo se mu postaví, byť nepatrně, toho nemilosrdně odstraní, není závratně daleko od současné reality.
Žijeme si v blahobytu – V knize je krásně poukázáno na to, jak lidé všechno berou úplně samozřejmě – od dostatku jídla, přes střechu nad hlavou, po oblečení a vlastně i svoji existenci. Pak si uvědomíte, jak jinde musejí o přežití tvrdě bojovat a dojde vám, že si vlastně nežijete vůbec špatně.
Shrnutí jednotlivých dílů:
*Aréna smrti upoutá vaši pozornost a nenechá vás vydechnout. Po přečtení prahnete po dalším díle.
*Vražedná pomsta je o maličko méně akční, ale stále skvěle baví. Dostává zde větší prostor postava Peety.
*Síla vzdoru je věnována především psychologii Katniss, kterou se podařilo výborně zpracovat – nesentimentálně, reálně, odpovídající tomu, co byla nucena podstoupit.
Shrnutí celkově:
Trilogie se mi četla skvěle. Naprosto mě odrovnala jako žádná jiná knižní série předtím. Příběh mi v podvědomí straší jako předzvěst něčeho, co se v budoucnu možná skutečně odehraje.
