Drama Kolonie staví nejen na Emmě Watson, ale i na skutečném příběhu

Zbavit se nálepky obdivované hvězdy filmu, který je fenoménem jedné generace, dá pořádnou práci. Hvězda snímku Sám doma Macaulay Culkin má problémy s alkoholem a drogami a navždy zůstane jen Kevinem z tohoto kasovního trháku. Opakem je naštěstí Emma Watson, které se na rozdíl od jejích dvou hereckých kolegů daří ve filmové kariéře velmi dobře a úspěšně se zbavuje nálepky šprtky Hermiony ze ságy o Harrym Potterovi. Důkazem toho je i drama Kolonie.

Drama Kolonie z dílny režiséra Floriana Gallenbergera je založeno na skutečných událostech z dob Pinochetova režimu v Chile v sedmdesátých letech. V jižní části země existovala tzv. kolonie Dignidad, která ukrývala hrůzné tajemství a kterou ovládal nacistický lékař Paul Schäfer. Jak se později ukázalo, v sektě docházelo k zneužívání a mučení dětí, ženy a muži bydleli odděleně a matky své děti viděly jen první tři měsíce.

Film vypráví příběh letušky Leny (Emma Watson), která v Chile potká svého přítele Daniela (Daniel Brühl). Ten je zastánce svobody a v době převratu na Pinochetův režim ho zadrží tajná policie a odveze do kolonie. Lena se za ním vydá, aby ho vysvobodila ze spárů hrůzné sekty. Sama tak musí snášet týrání, několikahodinovou namáhavou práci, noční služby, mlácení holí a lanem a pohledy a narážky nacistického lékaře (Michael Nyqvist). Lena z prokleté kolonie má ale nejtěžší úkol, a to dostat svého přítele pryč.

Film staví na dvou hlavních pilířích. Prvním je dozajista krásná a talentovaná Emma Watson, která konečně více hraje. Opovržení v jejích očích despotickým vůdcem sekty je velmi reálné a uvěřitelné. Navíc konečně dostává mnohem vetší herecký prostor. Druhý pilíř je založen na faktu, že celý film je natočen podle skutečné události, která tak dotváří hrůzný pocit a mravenčení během celého snímku. To ještě dokresluje Michael Nyqvist, který je v roli Paula Schäfera jako guru neskutečně uvěřitelný, uhrančivý a zároveň odpudivý, přesně jak má správný guru vypadat. Z jeho „vymítání ďábla“, kdy se snaží vzkřísit mrtvého, nebo pohledů na nevinné chlapce, máte opravdu husí kůži.

Příběh dvou zamilovaných milenců je mírně řečeno trochu prvoplánový a konec poněkud teatrální, ale možná to vyrovná fakt, že celé je to podle skutečnosti. Režisér Florian Gallenberger napíná diváka do poslední scény i přesto, že příběh už se může zdát ukončený. Dramatická scéna na letišti je tak možná trochu zbytečná, takové ale rozhodně nejsou konečné titulky, které mnohým odhalují děsivou skutečnost. Proto je dobře, že se právě takové filmy točí, přestože doplňující příběhy se mohou zdát nadbytečné.

Foto: filmserver.cz