Matky na tahu: Příjemné rozptýlení pro páteční večer
Amyin (Mila Kunis) život už nějaký ten pátek vypadá pořád stejně: připraví snídani pro celou rodinu, udělá dětem zdravou svačinu, vypraví je do školy, jede do práce, celý den lítá po schůzkách a zachraňuje firmu před svým neschopným pubertálním šéfem. Po práci vyzvedne děti, rozveze je po kroužcích, běží nakoupit, jede pro děti, uvaří večeři a namlouvá si, že její dvanáctileté manželství stále za něco stojí. Do toho se aktivně, jako každá spořádaná matka, účastní řady mimoškolních aktivit a pravidelných rodičovských schůzek. Pořád je tu ale ta druhá možnost: taky se může na všechno zkrátka vys*at.
Jednoho dne se rozhodne právě pro to druhé. Po dalším z náročných dní se vzepře místnímu uskupení „dokonalých matek“ a zamíří do prvního baru, kde potká Carlu (Kathryn Hahn), která svou snahu o „dokonalou matku“ dávno odpískala a Kiki (Kristen Bell), strhanou matku čtyř dětí. Společně se rozhodnou užívat si život po svém, což se samozřejmě neobejde bez hysterických scén Amyiny dcery Jane (Oona Laurence), které se zhroutil svět poté, co si musela připravit snídani sama.
Tuhle rebélii však kromě Jane Amy neodpustí ani Gwendolyn (Christina Applegate), předsedkyně klubu rodičů a ústřední postava právě oněch „dokonalých matek“, která se jí rozhodne zničit život. Nevinná taškařice se změní v boj o moc. Nepříjemná střetnutí s Gwendolyn Amy vynahrazují nejen Kiki a Carla, ale také zájem sympatického Jessieho (Jay Hernandez).
Máme tedy hlavní hrdinku, dvě potrhlé kamarádky, zákeřnou mrchu, sexy taťku a slušnou dávku humoru. Nicméně pointu nehledejte. Příběhová linka filmu chybí, takže psát na Matky recenzi je vlastně tak trochu za trest. Na druhou stranu se nejedná o snímek, který by měl diváky dojmout hlubokou myšlenkou týkající se strastí rodičovství. Film stojí na hereckých výkonech ústřední ženské čtyřky. Každá z nich představuje tak trochu extrém v typech osobnosti, které zastupují, z čehož pramení ona humorná stránka, na které je film postaven. Ostatně extrémy, absurdnost a parodické „american speech“ tvoří základ téměř každé americké komedie (při nejmenším v posledních letech). Nejste-li tedy jejich fanouškem, ušetřete svůj cenný čas a nechoďte na to. V opačném případě nebudete litovat.
