Méně je někdy více. Africká královna v Divadle Palace roky vyniká svou skromností
Repertoár Divadla Palace tvoří především konverzační komedie stavěné na situačním humoru, ve kterých se na jevišti vystřídá plejáda herců přicházejících a odcházejících z pokoje. Africká královna, filmový přepis úspěšného snímku z roku 1951, se této šabloně vymyká, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát.
Stavebním kamenem hry o soužití nesourodého páru na lodi s názvem Africká královna je dvojice Linda Rybová a Hynek Čermák – jim jediným patří jeviště po celou dobu představení. Ona v roli upjaté, spořádané, ale trochu ukecané Rosie Sayerové z farářské rodiny toužící po dobrodružství, on v kůži zkušeného lodníka Charles Allnuta, kterému naruší žena uctívající středostavovskou morálku i na palubě lodi plné rumu svůj klid. Ve složité životní situaci musí vyplout ze spárů nepřítele a zachránit si život. Aby to však dokázali, potřebují najít společnou řeč, spojit své síly a snažit se nezabít navzájem, k čemuž povede dlouhá, ale úspěšná cesta.
I v případě Africké královny v kontextu Divadla Palace můžeme mluvit o komedii, kde mají dialogy klíčový význam, liší se však tím, že staví pouze na dvou hercích, kteří se většinu času pohybují v maketě lodi. Člověk znalý repertoáru divadla má tak předem trošku obavy, zda představení bude vtipné, bude mít spád a zda ho herecká dvojice utáhne. Divákovu nejistotu zažene už nástup Rybové aka Rosie na scénu, v měšťanském kostýmu staré panny, bizarních brýlích a neúnavně vztyčenou hlavou působí jak z jiného světa ještě dřív, než začne mluvit. Její dotěrné otázky na Charlese, vysoko položený hlas a energický projev a naopak lodníkova neúčast, otrávenost, rozvalitost a pomalé pohyby hned napoví, že humor hry bude pramenit z kontrastů obou charakterů. Slovní přestřelky mezi Rosie a Charlesem na věčné téma muži versus ženy zase předvídá, že mezi postavami vznikne přes všechny neshody láska.
Právě přerod z popichování do zamilovanosti jde ruku v ruce s vážností situace na moři. Vyčerpaná dvojice po dnech bez vody a naděje na záchranu tuší blížící se konec, což je ještě více semkne. Přerod z otravné paničky do oddané ženy u Rosie a z mrzutého lodníka do milujícího muže zvládli herci skvěle bez toho, aby hra ztratila i ve vážném bodě na své komičnosti.
Jednoduchá scéna, jejíž dominantou je kolébající se dřevěná loď a zvukový doprovod nejen šumícího moře, umožňuje divákovi více se soustředit na herecké výkony, které jsou již přes pět let pilířem Africké královny. Rybová se ukazuje jako výborná komediální herečka, její grimasy ostatně znají diváci i z oblíbené komedie Miláček Anna. A co se Čermáka týče, těžko byste, míněno v tom nejlepším, hledali už podle vzezření lepší typ pro tuto roli. O to víc vás pak překvapí uvěřitelnost jeho slov a gest v transformaci do zamilovaného a starostlivého člověka. Nejen kvůli tomu stojí na tuto inscenaci, která vyniká svou skromností a pro maximální efekt si vystačí s málem, zajít.
Foto: Jiří N. Jelínek