Momenty z Colours of Ostrava 2015, které stojí za zapamatování
Léto má za sebou další parný víkend a především další sérii festivalů. Vyrazili jsme do Ostravy na úžasné Colours of Ostrava a máme pro vás pár (hlavně) pozitivních dojmů, které vás třeba přemluví vyrazit na Moravu příští rok.
Kasabian
Colours of Ostrava si zakládá na různorodých žánrech a zajímavých jménech. Slovům jako mainstream a komerce se snaží vyhnout a dovést do České republiky interprety, kteří zde zažívají svou premiéru. A vesměs odjíždějí spokojení jak návštěvníci, tak kapely. Jednou z nich jsou i britští Kasabian, které si fanoušci zamilovali po jejich setu na festivalu v Glastonbury. Kasabian kombinují rock 60. let, britpop a elektroniku. S touto kombinací přijeli i do rozpálené Ostravy, kde měl zpěvák Tom Meighan po celou dobu vystoupení dlouhý kabát. Ani to kapele nebránilo opřít se do nástrojů a dokázat všem, proč patří k miláčkům ostrovní hudby.
Lidé
43 723. Přesně tolik návštěvníků prošlo vítkovickým areálem, kde se festival koná už čtvrtým rokem. Právě bez hudebních nadšenců by nemohl existovat žádný festival. Ti na Colours patří k těm nejvíce uvolněným a přesně dokazují, proč sem přijeli. Všichni jsou na sebe milí a nesetkáte se s žádným protivným chováním. Naopak zde panuje skvělá atmosféra a v kempu se vám nestane, že by někdo hlučil do pěti do rána. Kéž by si z tohohle vzali příklad lidé i na dalších hudebních akcích.
Rudimental
Rudimental byli jedním headlinerů sobotního dne, jehož večer byl zaměřený spíše na elektronickou hudbu. Kapela se se svými singly Feel the Love a Waiting all Night zabydlela ve většině mainstreamových tuzemských rádiích a na ostravském publiku bylo znát, že čeká právě jenom na tyto hity. Ty zazněly, žádná pořádná taneční party však neproběhla. Muzikanti sice předvedli kvalitní a profesionální výkon, u mikrofonu se střídali zpěváci a zpěvačky, stále tomu však chyběl drive a vystoupení působilo unyle, leckdy až nudně. Bylo to znát i na návštěvnících, kteří začali pořádně tancovat až na song Waiting all Night, po kterém přišel další útlum, a to není dobře.
Mika
Roztančený britský zpěvák Mika ukončil letošní Colours of Ostrava neskutečným způsobem. Jemný deštík, který vypadal, že si objednal, ho vůbec nezastavil, hecoval všechny k tanci a klidně se válel po zemi či si z publika půjčil deštník. V setlistu dominovaly především starší hity jako Grace Kelly, We are golden, Lollipop, Relax, take it easy, ale zazněly i novinky z poslední desky. Mika dokonce komunikoval aktivně s publikem česky s milým britským přízvukem a dočkal se za to pozitivního ohlasu. I on si v Čechách odbyl svou zaslouženou premiéru a určitě se za ni nemusí stydět. Jeho vystoupení byla hlavně skvělá show, Mika plně využil své neskutečné hlasové možnosti i hru na klavír. Snad se k nám brzy vrátí na samostatný koncert.
Česká scéna
Colours of Ostrava dominuje svou hudební pestrostí. Na Colours jedete na nové a neokoukané kapely, avšak své místo zde má i česká hudební scéna. Jelen, Holden Caulfield, Bratři Ebenové, Sto zvířat, Tata Bojs, Michal Hrůza či Aneta Langerová. Ti všichni (a ještě mnohem víc) odvedli na festivalu skvělou práci a potvrdili tak svou pozici v našem hudebním rybníčku. Přestože tuzemským interpretům byla věnována jedna z hlavních stagí, Radegast Czech stage, tak například Bratři Ebenové si zahráli v uzavřeném divadle Gong, Tata Bojs na druhé největší stagi a Sto zvířat dokonce na té největší, Česká spořitelna stagi. Všechna vystoupení měla svoji atmosféru a srovnávat nesrovnatelné nejde. Každá z kapel či interpretů si najde své posluchače, jen by se chtělo příště zamyslet, jestli by si taková Aneta Langerová místo totálně přecpané Radegast stage nezasloužila, jako jediná ženská interpretka, právě tu největší scénu.
Areál Dolních Vítkovic
Jestli je na Colours of Ostrava něco, kromě hudby, ještě výjimečného, je to bezesporu místo, kde se festival koná. V Dolních Vítkovicích se prolíná hudba s industriální architekturou rozsáhlého průmyslového areálu Vítkovických železáren. „Ostravské Hradčany“ jsou právem národní památkou a dodávají festivalu jedinečnou atmosféru, která dokazuje, že festival může fungovat skvěle ve městě a ne jen na poli. Vše je navíc skvěle využito – pokud si nevyberete z bohatého hudebního programu, může vás nadchnout právě ten doprovodný, jenž je doplněn i o výpravy na Vysokou pec (345 metrů) či do Malého a Velkého světa techniky.
Doprovodný program
Nejen hudbou je člověk živ. I na to organizátoři myslí. Colours si pro letošní rok připravilo bohatý doprovodný program z divadelní, televizní i diskuzní scény. Představení Ucpanej systém či Krasavice Interkontinentální byla beznadějně vyprodaná a obě dvě se dočkala potlesku vestoje. Oblíbené byly i debaty se zajímavými osobnostmi na diskuzní scéně Reflexu, která jako jediná vnitřní scéna nebyla klimatizovaná a bohužel se tam nedalo skoro dýchat. Své si našli i fanoušci filmu či designu.
Jídlo
Čínské nudle, langoše a párek v rohlíku. Česká festivalová klasika se s Colours posouvá někam mnohem dál a je dobře, že i na festivalu si člověk může vybrat. Jet na festival už tak neznamená vzdát se svého oblíbeného jídla. Vegetariánských restaurací bylo v areálu požehnaně, nechybělo ani čerstvé ovoce nebo různé druhy těstovin. Díky velkému počtu stánků s jídlem i pitím se návštěvníci nemuseli skoro vůbec potýkat s dlouhými frontami a mohli si tak vychutnávat nejen hudební zážitky.
Doprava
Jedním z nezapomenutelných momentů pobytu v Ostravě na Colours byla bezesporu městská hromadná doprava. Pokud jste patřili mezi šťastlivce, kteří měli možnost rozprostřít stan v kempu u areálu, měli jste vyhráno. Stačilo vám každý den projít podchodem a byli jste v areálu. O to horší to měli návštěvníci, na které zbylo ubytování v kempu u Slezskoostravského hradu (který je tak malý a tak přehlédnutelný, že má s hradem společného leda tak název). Ti se museli dopravit do prostranství Colours a zpět autobusem a následně jet několik zastávek tramvajemi z Karoliny. Což by nebyl takový problém, pokud by autobus jezdil podle jízdního řádu a častěji nebo se neschovával za služební jízdu a drze vám neujel. Na taxislužby taktéž nebylo spolehnutí, protože se na návštěvnících chtěly přiživit či neměly dostatek vozů – to byl případ právě taxislužby spojené s festivalem. Přičtěte si k tomu peníze za jízdné a rozladění z pobytu je rázem na světě. Vlastní kyvadlová doprava by rozhodně byla řešením.
Foto: Barbora Turková, Šárka Blahoňovská