Sluha dvou pánů, hra jednoho muže
Přes dvacet sezón baví diváky inscenace Carlo Goldoniho Sluha dvou pánů, která je stálicí repertoáru Národního divadla pro svou kvalitu, ale také a především kvůli výkonu Miroslava Donutila v hlavní roli. Donutil coby Truffaldino po dobu hraní vystřídal po svém boku desítky hereckých kolegů včetně Miluše Šplechtové či Miroslava Etzlera, nyní se vedle něj objevuje i jeho syn Martin.
Sluhu dvou pánů lze bezesporu označit za legendární. O této divadelní hře v režii Ivana Rajmonta byl ostatně natočen dokument Sluha jako fenomén, kde sám dlouholetý představitel hlavní role Miroslav Donutil přiznává, že sílu hry si uvědomil až poté, co v počtu repríz překonala Kočičí hru s Danou Medřickou. O roli mazaného, ale trochu přihlouplého sluhy Truffaldina, který se snaží obsluhovat dva pány, aniž by se to o tom dozvěděli, nemluví jako o osudové či životní. Publikum to však vnímá jinak, navíc už je všeobecně známo, že režisér dává Donutilovi volnost. Truffaldino tak s diváky v sále komunikuje, považuje je za partnery a jsou vnímáni jako součást hry, dokonce zastanou i roli Boha. I to přispívá k tomu, že představení bývá na několik měsíců dopředu vyprodáno.
Děj Sluhy dvou pánů je prostý – pan Pantalone de Bisognosi (Oldřich Vlček) zaslíbí svou dceru Clarice (Kristýna Hrušínská) příteli Federigovi Rasponimu. Dostane se k němu však zpráva o Rasponiho smrti, a tak nic nebrání k sňatku Clarice s jejím milovaným Silviem (Martin Donutil). Za svého zemřelého bratra Federiga se ale rozhodne vydávat jeho sestra Beatrice (Antonie Talacková) v domnění, že jí to pomůže najít svého milence Florinda (Igor Orozovič), jenž musel prchnout z rodného města právě kvůli Frederigově vraždě. Oba milenci se shodou okolností ubytují ve stejném hostinci a k službám jim je stejný sluha, o čemž navzájem netuší, což se stává zdrojem komických situací, jejichž pojítkem je právě sluha Truffaldino.
Ačkoliv Sluha dvou pánů by mohl spoléhat na Donutilo herecké umění a svou výbornou pověst, obsazení ostatních postav, které se v průběhu let mění, nijak nepokulhává. Možná je to i tím, že půlka osazenstva omládla a v inscenaci nyní hrají děti herců, kteří jsou se Sluhou dvou pánů neodmyslitelně spjati. Kristýna Hrušínská, dcera Miluše Šplechtové, původní představitelky Beatrice, se nyní zhostila role Clarice a Donutilův syn Martin role jejího milého Silvia. V roli Florinda Aretusiho aktuálně září Igor Orozovič, který byl v minulosti nominován na Cenu Thálie či Cenu Alfréda Radoka a momentálně působí v několika představeních Národního divadla včetně titulní role V rytmu swingu buší srdce mé. Jeho ztvárnění Florinda je o něco živelnější než to Alexeje Pyška, které známe z patnáct let starého záznamu hry. Herec navíc oplývá přirozeným šarmem, který ale nechyběl ani jeho kolegyni Antonii Talackové, jež ztvárnila Beatrici.
Kapitolou samou o sobě jsou ony sekvence, kdy ve hře participují na výzvu Truffaldina diváci. Konkrétně scény, kdy sluha potřebuje chleba na zapečetění dopisu a když požádá divačku v první řadě, aby mu pohlídala „pudlika“ (velký růžový puding na podnose), nebo ho klidně poslala na ochutnání dál. Postupem času se tak diváci navštěvující představení poněkolikáté naučili nosit s sebou chleba a po Truffaldinových otázkách: ,,Nemáte někdo, prosím vás, u sebe kousek chleba? Tam ve vyšších vrstvách, neměl by někdo?“ začnou z přízemí i z galerií skutečně dopadat kousky či celé bochníky na jeviště. Puding se pak z první řady dostane až do lóží a o další porci zábavy je postaráno.
Pokud to tak půjde dál, humor hry se nebude stupňovat do extrémů a nebude nucený, jak tomu v některých případech bylo, Donutilovi bude sloužit zdraví a Truffaldino ho neomrzí, můžeme se Sluhou dvou pánů na naší první scéně ještě dlouho počítat.
Foto: Hana Smejkalová