Tatáčí v sobotu rozhejbali Plzeň
Tata Bojs vyjeli napříč republikou na svou od A do B tour ke svému novému albu. Jako každá správná kapela jej pokřtili v Praze. Jejich další zastávkou byla Plzeň.
Předkapela Noisy Pots v sobotu předvedla, že kdo umí, dokáže zahrát na cokoliv – třeba na starý smaltový hrnce po babičce. Styl mají ryze taneční s elektronickými prvky a jejich originalita spočívá právě v různých nestandardních nástrojích. O zpěv u nich zavadíte spíš namátkově, ale formátu to rozhodně neškodí, a i když hrát před kapelou, která hlásí dopředu vyprodáno na první koncerty své tour, bude vždycky nevděčná práce, poradili si s tím kluci vcelku dobře. Svým svižným setem a netradiční formou příjemně překvapili a připravili tak půdu hlavní hvězdě večera.
Ačkoliv podle nejedné kritiky se zdá, že Tata Bojs se svým novým albem po žebříčkách lezou spíš dolů, opak je pravdou. Pokud taky patříte mezi ty, kterým na jejich poslední desce chybí ten správnej drive, buďte si jisti, že Tatáči svým živákem zadupou veškerý vaše pochybnosti hluboko do země. Živost jim rozhodně nešlo upřít, a to se nebavíme jen o starších věcech. Tata Bojs předvedli, že zkrátka vědí, jak se má dělat hudba, a tak i z takových písniček jako jsou Radioamatér, Běžec nebo Gastronaut se staly songy, u kterých jen těžko zůstanete u pomalého pohupování boky a rozpačitého čekání na refrén.
Možná jen, kdyby hudba tak snadno nepřenášela, jak se to ostatně u Ztraceni v překladu, často děje, mohli bychom se vyhnout cestě k Vítěznému oblouku, která nejenže díky událostem předchozích dní nebyla tak veselá jako jindy, ale pomalu se stává nechtěným klišé. Nicméně stále je předzvěstí Caisova skoku (dobře, tak pádu na hlavu) do davu, takže vlastně vše odpuštěno.
V přídavku si hoši s fanoušky kromě Antikváriátu nebo Růžové zahrady střihli taky Národní, u které si v textu tvrdohlaví Plzeňáci prosadili výměnu Plzně za Prahu. Podle Milana Caise se tím sice vytratil vtip, nicméně autorce článku uniká pointa zřejmě doteď, takže za ní stejně dobrý. A protože jsou Tatáči jenom kapela lokálního významu a těžko budou lepší než Clash, na úplný závěr fanouškům pustili song London Calling, který tak převzal pomyslnou štafetu po ústřední melodii z Vinnetua.
Koncertu hodně pomohla klubová atmosféra, díky které byla celá show o dost osobnější. Energie proudila na pódium a zase zpátky, a tak kapela nemusela fanoušky k ničemu zdlouhlavě přemlouvat. A jestli si kluci zaznamenávají svoji tour do tabulky alespoň z poloviny tak poctivě jako když nahrávali A/B, můžou si v ní Plzeň odškrtnout rovnou dvakrát.
