Zaměřeno na… Rock for People

Festival Rock for People patří k osvědčeným letním klasikám. Letos ho ale čekala spousta novinek. Tou nejpodstatnější je rozdělení na dva festivaly, Rock for People v Hradci Králové a Rock for People Europe v Plzni. Hradecký festival se uskutečnil jako první a my vám nyní přinášíme výběr toho NEJ, co naši redakci ve Festivalparku  zaujalo a co naopak zarazilo.

Očima Báry

Bastille

Začneme trošku netradičně od konce, tedy headlinerem posledního sobotního parného dne. Britská skupina Bastille do české festivalové kotliny dorazila již podruhé a ti, co na ní byli již minulý rok, tak věděli, do čeho jdou. Bastille za sebou sice mají jen debutovou desku, fanoušků si ale získali za krátkou dobu své existence požehnaně. Hity jako Pompeii, Bad Blood, Things We Lost in Fire či Laura Palmer skandoval celý Festivalpark a skupina si nové nadšence získala i návštěvou zpěváka Dana Smithe v publiku mezi rozjařenými fanoušky. Bastille představili i nové písničky z chystané druhé desky a Rock for People tak důstojně uzavřeli.

Stanové městečko

Druhým nejdiskutovanějším tématem každého festivalu, hned po výběru headlinerů, bývá stanové městečko. Letos s tím vším souvisely tropické teploty a hygiena, která trochu zaostávala. V klasickém stanovém městečku byla kapacita 10 tisíc lidí. Na tolik lidí byly toi toiky jen na dvou místech a jejich čištění se provádělo jen během dne. Takže si asi dokážete představit tu ranní vůni. Hygiena celkově docela pokulhávala i v oblasti sprch a umyvadel. „Sprchy“ zastupovalo pár kójí, které se nacházely v menší budově, a pokud jste ji navštívily v sobotu ráno, překvapila vás menší potopa do výše kotníků. Počet umyvadel byl také docela zanedbatelný. Na desetitisícovou kapacitu kempu zde byly jen dvě s osmi kohoutky. Ráno se u nich tvořily ne úplně krátké fronty. Stanové městečko navíc žilo 24 hodin denně, takže naděje na spánek byla nulová. Stín žádný. Vrchol toho bylo, když opouštíte kemp poctivě i s nasbíranými odpadky, doufáte ve vratnou zálohu a ta milá osoba vám oznámí, že peníze dostanete jen pokud vrátíte i mini lísteček, který jste zahrabali neznámo kam.

Hollywood Undead

Posledních několik let se festival začal zaměřovat spíše než na rocková jména na představitele mainstreamu, kteří tak často nesplňovali zařazení do rockové kategorie. Letos se ale pořadatelům konečně podařilo nasměřovat RfP do správných vod a prostor dostali jak matadoři scény v čele s Faith No More a Limp Bizkit, tak i relativně nová a pro českého diváka neznámá jména. Mezi ty méně známé tváře patřili i Hollywood Undead. Kapela, nepřehlédnutelná díky maskám, ve kterých vystupuje, ale především kvůli hudbě, upoutá velice ostrými texty, kombinací rocku, metalu a hip hopu a dokonale ji vystihuje slovo kontroverze. Hollywood Undead měli na festivalu ale docela nepříjemné postavení. Vystupovali něco málo po šesté, sluníčko jim svítilo do očí a v kotli muselo být nejméně 30°C. Fanoušky to rozhodně neodradilo a partě, která letos oslavila desetileté výročí, jasně ukázali, proč je v Čechách opět rádi uvidí.

Očima Šárky

Moshing, kam se podíváš

Různé varianty moshingu, zejména circle pit, na první pohled vypadají vždycky hrozivě. Pravdou však je, že jakmile někdo spadne, ostatní se mu hned pomáhají na nohy. Ke koncertům tvrdší hudby tento druh „tance“ prostě patří. Jdete-li na koncert Asking Alexandria či Limp Bizkit, rušno pod pódiem očekáváte. Zklamáním v tomto ohledu byl však koncert Three Days Grace, kdy frontman neustále lidi hecoval, aby se, mírně řečeno, totálně zničili, což vzhledem k jejich repertoáru bylo poněkud zbytečné. Kapela sice hraje rock, ale jejich písně svými refrény a melodiemi vybízejí ke skákání, skandování či tleskání. Takové hity jako I Hate Everything about You a Never Too Late si moshing opravdu nezaslouží. Že návštěvníci zahájí circle pit i při swingových aranžmá rockových pecek v podání Vojty Dyka a B-side Bandu, už se snad nedá brát ani jako recese.

První vystoupení Asking Alexandria s novým zpěvákem

Metalcoroví Asking Alexandria se dlouho zdráhali prozradit, kdo se objeví za mikrofonem po odchodu Dannyho Worsnopa. Krátce před Rock for People oznámili příchod Denise Shaforostova, který se proslavil mimo jiné i covery této skupiny na Youtube. Přes všechen pláč fanoušků po Worsnopovi, který se teď věnuje hard-rockovým We are Harlot (ti na festivalu vystoupili o den později), se ukázalo, že „Stoff“ je víc než důstojná náhrada. Neměl větší problém s čistými vokály ani screamem, hlavně písně z první desky v čele s A Prophecy mu skvěle seděly. S přibývajícími zkušenosti bude jistě jeho výkon stoupat, a tak se Asking Alexandrii blýská na lepší časy. Dříve či později fanoušci uznají, že bývalý frontman v posledních letech nedával do kapely veškeré úsilí a že jeho chrapláku sedne We Are Harlot rozhodně lépe.

Švédské bouřky českému festivalu nesvědčí

Ne každý jel na RfP kvůli Faith No More. Pro někoho mohla být headlinerem skupina, která měla vystoupit v sobotu ve čtyři odpoledne. Měla, nevystoupila. Dead by April zůstali trčet kvůli bouřce ve vzduchu někde mezi Švédskem a Německem, a tak nestihli spoj z Frankfurktu k nám. Věčná škoda, protože pro tuto žánrově těžce definovatelnou čtyřku (na metalcore moc měkké, na pop moc tvrdé) to měla být česká premiéra, kterých letos v Hradci zrovna moc nebylo. Pořadatelé však slíbili přivést Dead by April na plzeňskou odnož festivalu, což se zdá jako reálná varianta, protože v tu dobu nemá kapela naplánované žádné koncerty. Takže severské bouřce palec dolů, organizátorům za okamžité řešení situace palec nahoru.

Očima Nely

Vlak + Rock for People

V první řadě si té milé paní od ČD řekněte o jízdenku VLAK PLUS. Může se vás totiž zeptat třeba třikrát na cílovou destinaci, že ale na celou tu šarádu s poloviční cestou zpátky potřebujete speciální lístek, to vám prozradí až průvodčí ve vlaku. Zřejmě to bude vypadat nějak takhle: „Koukám, že jedete do Hradce. Na rockáč? Proč jste si nekoupili tu výhodnější jízdenku?“ Tolik k opěvovanému ježdění skoro zadarmo.

Není zpěvák jako zpěvák

Vystoupení kapely Three Days Grace vyvolalo nejen v naší redakci nejednu horkou diskuzi. Pro ty z nás, kteří jsou odkojeni Adamovým hlasem, se Mattova performance starých pecek zdála jako celkem kvalitní karaoke. To by bylo ale tak to jediné, co se kapele dalo vytknout. Výkon podali maximální a fanoušci je za to řádně odměnili. Matt si dokázal diváky poměrně rychle, dynamicky a nenásilně vycvičit k tomu, aby vesele skandovali jméno kapely. Díky tomu přídavek přirozeně splynul s celým koncertem. Pro někoho fraška, pro jiného celkem příjemná změna. Vytleskávat přídavek je sice milým zvykem, na festivalech spíš zdvořilostní zbytečností.

Chill out, stín a ta správná rocková párty

Velké festivaly milujete a nesnášíte zároveň. Milujete atmosféru, nesnášíte davy. Milujete panáky za 30 kaček, nesnášíte všudypřítomná opilá hovada. Milujete párty, nesnášíte vyřvávání stagí do brzkých ranních hodin. A obzvlášť nesnášíte tu roztomilou hospůdku ve stanovém městečku, jejíž provozovatelé slovo „ticho“ vyřadili ze svého slovníku. Přiměřeně k vaší povaze lítá ručička vašich náladových hodin nahoru a dolů. K tomu připočtěte třiceti stupňová vedra a silnou nenávist ke skupince zatraceně hlasitých Němců, kteří se usídlili těsně vedle vašeho stanu a ke svému životu zřejmě nepotřebují spánek a je jasné, že první místo, kam budou mířit vaše kroky, bude daleko od toho všeho.  A právě takovým místem se již po několikáté ukázal být Jack Daniels. Hlavně díky svému tradičnímu posezení na fatboy pytlích pod obrovskými slunečníky. A taky proto, že zřejmě jenom tam pochopili, jak vypadá správná rocková zábava, alespoň po té hudební stránce. Světlejší  momenty měl i Staropramen autobus (nebo co to vlastně bylo). Pokud vás po poslední kapele nepřepadla nepřekonatelná únava, s naprostou jistotou jste v těchto dvou místech mohli najít pořádnou rockovou párty s hudbou, která  jen tak neomrzela.

Ještě jednou o Bastille

Jedna z těch podezřele známých kapel, u kterých čekáte zástupy „zaručených“ fanoušků a výstup alá „neurazím, nepřekvapím“. Obzvlášť, když loni navštívili Colours of Ostrava. Překvapili. Z velké části se nebáli zahrát písničky z připravované desky. Na fanoušcích byste ale nic nepoznali. Místo rozpačitého přešlapování z místa na místo se snažili v refrénech připojovat a rozhodně se hýbali do rytmu. Ostatně podle výkonu kapely lze soudit, že by s úspěchem prodali i odrhovačky od Kabátů těm nejzarytějším odpůrcům téhle české bandy. Danův výlet mezi prostý lid jen upevnil atmosféru v kotli a posílil postavení kapely na českém trhu. Pokud se s novou deskou rozhodnou navštívit Prahu, dost možná budou předprodeje brzy hlásit vyprodáno.

Očima Dáši

Festivalu škodí okoukanost interpretů

Pokud vlastníte seznam kapel, na které jednoho dne musíte bezpodmínečně zajít, pravděpodobně vás letošní line-up RfP zklamal. Nebyl totiž zrovna inovativní ani originální. Udělat hlavními tahouny festivalu zahraniční jména, která na koncertních pódiích České republiky zazněla již několikrát, je trochu nuda. Faith No More si u nás zahráli nejméně 5x, Limp Bizkit již potřetí a Asking Alexandria jakbysmet. Jediné dvě profláknuté, ale zároveň neokoukané kapely, které RfP dovezl, byly Three Days Grace, kteří si odbyli koncertem v Hradci svou českou premiéru, a Bastille, jenž se Česku představili teprve loni. Ti zároveň předvedli nejlepší show festivalu. Three Days Grace zase rozdělili fanoušky na dvě poloviny: první, kterou nadchla performance zpěváka Matta; druhá, jež si posteskla po bývalém zpěvákovi Adamovi. Na festival takového formátu jsou dva nevšední headlineři zatraceně málo. RfP by prospělo, kdyby do line-upu nezařazoval interprety, na které jde člověk spíše z principu. Co takhle zkusit jména jako Kasabian, Black Rebel Motorcycle Club, The Pretty Reckless, Fall Out Boy, The Killers či Panic at the Disco? Nebylo by to zajímavější?

Velké horko, velká žízeň

Ve 30° pařáku netouží většina lidí po ničem jiném, než si v klidu někam sednout do stínu s chlazeným pitím v ruce a odpočívat. To festivalový park umožňoval, ale pro takový počet lidí bylo míst k relaxaci ve stínu nedostatek. Připočtěme k tomu fakt, že tentokrát se na Rock for People neprodávala balená voda v 1,5 litrových lahvích, ale návštěvníci si museli kupovat půllitrovky za 25 Kč. To sice není extra přemrštěná cena, ale pokud víte, že jste měli loni za dvacku třikrát tolik, trochu vás to otráví. Organizátoři festivalu se sice ohánějí tím, že v umývárnách je voda taky pitná, ale komu by se pro ni chtělo neustále plahočit. Kýžený odpočinek a tu pravou rockovou zábavu dokázaly hravě skloubit prostory stánku Jack Daniels. Na jednom místě jste si mohli koupit jídlo, pití, příjemně posedět (když na vás zbylo místo) a ještě se zaposlouchat do rockových pecek hrajících z reproduktorů. Ty mi bohužel sedly mnohem více než celý line-up RfP.

A jak viděl letošní Rock for People náš fotograf Beny? Na to se podívejte v našem fotoreprotu.