Lucii je 30 let, narozeninové oslavy vrcholily v Edenu

Na pražském stadionu Eden se v pátek večer slavilo. Kapela Lucie zde svým čtvrtým koncertem završila narozeninové turné, jež si nadělila ke svým 30. narozeninám. Je pozoruhodné, jakým způsobem koncert dokázal ilustrovat cestu, kterou kapela k této třicítce došla.

Páteční koncert Lucie začal dost rozpačitě. Stadion byl oficiálně otevřen od čtyř odpoledne a ačkoliv Lucie měla dvě předkapely, stadion byl stále z jedné třetiny prázdný. Je otázkou, zda to návštěvníci prostě dřív nestihli, nebo byli na vině pořadatelé. Nelogické umístění vchodu na plochu a její postupné zaplňování, kdy jedna její strana byla prázdná a na druhé se naopak lidé málem ušlapali, bylo minimálně úsměvné.

Technické problémy se nevyhnuly ani Lucii. Hned při druhé písničce Vona říká jó totiž přestaly zcela fungovat mikrofony a diváci slyšeli pouze jakési hudební intermezzo, po němž se kapela sebrala a ze scény bez vysvětlení odešla. Přestože se na pódiu před koncertem pohyboval moderátor, najednou jako by se po něm slehla zem. Diváci několik minut museli počkat, zda se problém vyřeší. Vyřešil. Mikrofony fungovaly a kapela dál pokračovala, jako by se nic nestalo. Problém se zvukem však trval. Byl celkově nevyvážený, v druhé polovině haly se nástroje slévaly, nevynikly. Je to škoda, protože jinak vlastně není koncertu moc co vytknout.

Program byl opravdu nabitý, kapela hrála vlastně pořád a zdržovala se zbytečných prostojů mezi jednotlivými čísly, scénu i stadion si svou energií podmanila. David Koller zpíval, střídal bicí a několik akustických kytar. Robert Kodym, tradičně v klobouku, chodil po pódiu sem a tam stejně jako Michal Dvořák a Petr Břetislav Chovanec alias P. B. Ch. Kapelu doplňovalo smyčcové kvarteto, perkuse, vokály zpívala Lenka Dusilová a vedle Davida Kollera hrál na druhé bicí i jeho syn Adam. Když na pódium ještě dorazili pozvaní hosté, zakládající členové kapely zpěvák Michal Penk, klávesista Petr Franc a bubeník Tomáš Waschinger, člověk opravdu nevěděl, kam koukat dřív.

Jak padala tma, gradoval i koncert. Obrovská scéna zářila čím dál víc, světla doplňovaly vyšlehující plameny i zdařilá videoprojekce. Poslední třetina koncertu proběhla v duchu perfektně zahraných a hlavně zazpívaných hitů jako Dotknu se ohně, Oheň, Šrouby do hlavy nebo Amerika. Přidané písně Chci zas v tobě spát, Panic, Černí andělé a Medvídek již zpíval celý stadion.

Lidé odcházeli nadšení, spokojení. Kapela předvedla to, co se čekalo; skvělý koncert světového formátu plný energie, ale hlavně nostalgie. Zahrála to, co chtěli všichni slyšet. I přes drobné nedostatky své posluchače uspokojila a oslavila své narozeniny více než důstojně. Ze závěru koncertu, kdy plný stadion zpíval kapele hned třikrát Hodně štěstí, zdraví, bylo zjevné, že všichni přítomní jsou rádi, že se Lucie tohoto věku dožila, a doufají, že další léta k aktuální třicítce ještě přidá.

Foto: Anna-Marie Rabová