Trojice kluků z Moravy, která vtrhla na hudební scénu jako uragán. Skupina Mirai a jejich singl Dítě robotí zní celým rádiovým éterem. Co vlastně slovo Mirai znamená, na co se kluci chystají a kdo z nich umí nejlépe tai-či, si můžete přečíst ve velmi uvolněném rozhovoru s touhle netradiční partou.
Informace o vás se rozcházejí, někde se píše, že pocházíte z Nového Jíčína, jinde z Frýdku-Místku nebo dokonce z Brna. Odkud tedy pochází vaše kapela?
Mirai: Já jsem z Londýna, pak jsem se přestěhoval do Japonska, pak do Vyšní Lhoty… Ne, dobře, z Frýdku-Místku jsem já, kluci z Nového Jičína. V Brně studuji práva a trávím tam veškerý všední dny. Na víkendy odjíždím do Frýdku a za kapelou do Nového Jičína.
Nový Jičín je tedy vaše základna.
Mirai: To nemůžeme říkat, jinak nás nevezmou na Sweetsen fest (největší frýdecko-místecký benefiční festival, který se koná na konci června, pozn. redakce). Musíme říct, že jsme taky trošku z Frýdku-Místku.
Ptáme se proto, že z Nového Jičína je i kapela Light & Love a vy spolu spolupracujete.
Mirai: To jsou kamarádi, kteří se znají se Šimonem, protože jsou jičíňáci. Když jsme zakládali novou bandu, tak díky tomu, že se kluci znali a že Honza Balcárek (člen kapely Light&Love, pozn. redakce) je producent, tak byli první volba. Jsou to šikovní mladí kluci a spolupracujeme s nimi pořád a doufám, že to bude fungovat i nadále.
V čem přesně spočívá vaše spolupráce?
Mirai: Oni dělají tu producentskou práci. My natočíme píseň, jdeme k nim a uvažujeme společně nad nahrávkou a dáváme do kupy její sound.
Čím to je, že z takového nevelkého města plyne tolik mladých kapel?
Mirai: To je ten ostravský uhelný vzduch, on nás nahání nás do sklepů! Tomáš Klus, Ewa Farna, Charlie Straight… Chápu vaši otázku, ale neumím na ni odpovědět. Asi je to tím vzduchem a tím, že je tam spousta přírody. Tam, kde se pohybujeme my, nejsou až tak velká města, takže máme čas kontemplovat nad tím vyšším a nežít ten městský život. Možná, že to je ta příčina.
Název kapely je odvozen od tvého jména, přemýšleli jste, že se budete jmenovat jinak? Jak vůbec vznikl váš název?
Mirai: To vymyslel Šimon, já jsem se bránil, ale prostě to tak chtěl. Vymysleli jsme asi milion různých názvů a žádný nám nepřišel dostatečně dobrý. Už jsme dokonce podepsali smlouvu jako kapela Hodiny, ale pak jsme si řekli, že chceme něco výjimečného. Ten příběh je takový, že na začátku přišel Šimon s tím, ať zkusíme Mirai. Já jsem řekl, že to bude egoistické, ale po všech těch názvech, které byly na nic, jsem řekl: Zkusme to! Mezi tím si však Šimon řekl: Ty jo, to bude jenom o tobě!
To je právě to, co člověka jako první napadne.
Mirai: Jde o ten koncept. Já nejsem zpěvák, kolem kterého je doprovodná kapela. My jsme kapela.
Michal: Nevím, jestli jsi to říkal, ale česky Mirai znamená budoucnost.
Mirai: Nevnímejte to tedy jako moje jméno, ale jako budoucnost.
A kde vy se vidíte v budoucnu?
Všichni: Oscar, Wembley…
Mirai: Bohužel to asi neklapne s tou češtinou.
Michal: Už jsme v České republice. To byl první cíl, velký cíl.
Čím chcete v ČR uspět? V čem je vaše kapela jiná?
Michal: Snažíme se dělat muziku, která nás baví, a když to bude bavit i lidi, tak potom budeme tvořit víc. Hlavně české písničky s českými texty.
Mirai: Nechceme dělat nějakou hudební a textovou díru do světa. Chceme dělat kvalitní texty, kvalitní hudbu. Chceme ji dělat nejlépe, jak dokážeme. Teď v kapele funguje alchymie, tři různý jednotlivci. Vždycky vznikne něco, co je svým způsobem unikátní, a když to bude jiné takovým způsobem, že to lidi budou chtít a že se to bude líbit, tak budeme strašně rádi.
Co říkáte na srovnání s Mandrage a Tata bojs?
Šimon: Myslím, že lidé mají tendenci přirovnávat. Když u nás někdo hraje anglicky, tak se jím říká, že jsou čeští Coldplay. Lidé to takhle mají, my to tak nevnímáme.
Mirai: Myslím si, že je to ta počáteční tendence škatulkovat. Máme tady pár úspěšných, velkých kapel, a pokud chceme být také úspěšní, tak tu škatulku musíme překonat.
Šimon: Možná jednou lidé budou jiným říkat: Vy jste jako Mirai!
Říkali jste, že v kapele jste tři, na pódiu jste však byli čtyři. Jak to tedy budete mít na koncertech?
Michal: Ta pravda je taková, že nás je vlastně pět. Další člen je zvukař.
Mirai: Není to tak, že kapela někam přijede a tam jí bude k dispozici erární zvukař. To je náš zvukař a toho nám nikdo nebude brát. Ještě ke Kristiánovi, to je ten náš čtvrtý člen nečlen. On má priority nastavené jinak. Rozhoduje se teď mezi rock’n’roll životem a mezi tlačením kočárku. Uvidíme, jak to bude mít. Budu moc rád, když bude součástí. Když nebude chtít, tak to nezměníme.
Takže bude fungovat jako vás externí člen.
Mirai: Je to nepostradatelný externí člen, který snad bude interní.
Šimon: Plán je takový, že by členů mohlo být i víc. Na některém koncertě budeme třeba jenom tři.
Jaké máte plány na letošní rok? A co vaše debutové album?
Mirai: Na jaře pracujeme na live koncertech a na skládání písniček. V létě už určitě pojedeme pár festivalů a vrcholem tohoto roku pro nás bude podzim, kdy pojedeme jako předkapela Kryštofů na jejich Srdcebeat Tour v halách jako je ČEZ aréna nebo O2 aréna. Debutové album má určitě svou roli a bude, až bude dostatek písniček. Vidíme to tak na počátek roku 2016, zatím jdeme cestou singlů.
S Kryštof nepojedete poprvé.
Mirai: Michal jo, my s Šimonem pojedeme podruhé, protože jsme s minulou kapelou Dolls in the Factory jeli na jaře minulého roku Inzerát Tour. Bylo to super, zahrnovalo to hlavně kulturáky. Těch koncertů bylo víc, teď jich bude méně, ale na každém jednom koncertě zase bude víc lidí.
Jedna z písní skupiny Dolls in the factory byla i ve filmu Křídla Vánoc.
Mirai: Díky soundtracku k tomu filmu jsme se s Richardem poznali. Vzhledem k tomu, že jsme se znali a snad i díky tomu, že si myslel, že děláme dobrou hudbu, jsme s nimi nakonec jezdili. Že jsme s Kryštof jeli tour, byla vlastně shoda náhod. Měli jet Airfare, ale z nějakého důvodu to neklaplo. Jako další je napadli Nebe, ale ti zrovna jeli turné s Mandrage.
Šimon: Děkujeme Mandrage!
Mirai má japonské kořeny. Ovlivnila japonská kultura vaši kapelu?
Mirai: Myslím, že ne. Jediné, co mě dělá Japoncem, je to, že mám šikmé oči. Narodil jsem se tam, žil jsem tam, vždycky jsem tam část roku chodil na základní školu. Japonci mají školní rok trošku jinak. Tady jsou letní prázdniny v červenci a srpnu, v Japonsku se v červenci chodí ještě do školy a část srpna mají prázdniny. Takže jsem tam na začátku července přijel a byl jsem strašně naštvaný, že musím chodit o prázdninách s nimi do školy.
Michal: Já o jednom vlivu japonské kultury u nás v kapele vím. Vždy, když máme s někým rozhovor, když jdeme do nějaké televize, tak tam vždycky děláme tai-či, je to takový ceremoniál na závěr.
Mirai: Ale paradoxně to umí spíše Michal než já.
Michal: Proč vlastně do Japonska nevyjet?
Mirai: V Tokyu si zahrajeme, i kdybychom si to měli platit sami!
Šimon: Každému zaplatíme 50 korun, aby přišli.
Když už jste začali přemýšlet o tom, že byste vyjeli na celojaponské turné, myslíte si, že se dá s češtinou v zahraničí uspět?
Michal: Jasně, že ano!
Mirai: V Japonsku je teď kapela, která dost frčí, jmenují se Czecho No Republic. Tak my to spojíme, oni pojedou tady v Česku a my v Japonsku.
Spíš jsem se chtěla zeptat na to, zda jste nepřemýšleli nad zpěvem v angličtině?
Mirai: Nad tím jsme nepřemýšleli. Předtím jsme měli různé kapely, které anglicky hrály, ale původní myšlenka Mirai byla v tom, že to zkusíme česky, takže angličtina nehrozila.
Čeština je pro vás přirozenější?
Mirai: Pro nás byla výzva češtinu zkusit. Spousta kapel hraje anglicky a lidi kolikrát nemají kritický pohled, protože tomu nerozumí. Zkusili jsme ve sklepě nahrát dvě písničky v češtině a tak se nám to líbilo, že jsme se v tom rozhodli pokračovat.
Šimon: Určitě více přemýšlíme nad tím, o čem hrajeme.
V jakých kapelách, kromě Dolls in the Factory, jste předtím hráli?
Mirai: Stěžejní pro mě byli The Cornflakes, potom jsem se trhl s bubeníkem, založil jsem Dolls in the Factory, potom jsem se trhl s bubeníkem a založil jsem Mirai. Byl to spontánní vývoj.
Michal: Jako každý muzikant jsme hráli v hodně kapelách, takže se známe z hudební branže. Jednou mi Mirai zavolal s tím, jak se mám, co dělám, jestli bych si s nimi nechtěl zahrát…
Mirai: …piškvorky. Tak mu říkám: Nechceš hrát na basu? Říkal: Jo, chci hrát na basu!
Michal: Sice to neumím, ale naučím se to.
Mirai: Naučil se to dost rychle, je to šikulka.
Foto: Jiří Štarha, Petr Kozlík