Patrik Hartl je nejen oblíbený jako režisér, ale i jako spisovatel. U jeho knih dokáže člověk zapomenout na všední starosti a ponoří se do nich, přestože se jedná o knihy právě z běžného života. Platí to i o té poslední Nejlepší víkend.
V novém románu Patrika Hartla Nejlepší víkend si na Silvestra Andrea, Jirka, Markéta, Pavel, Dáša a Bert dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale netuší, jaké je to ostatních. Všichni touží změnit svůj život a doufají, že se jim to během roku povede. Zároveň se mezi sebou znají a pojí je buď společná práce, domácnost nebo rodinné vztahy. Každý toužit změnit něco a snaží se, aby si za rok mohli předsevzetí odškrtnout jako splněné. Času na to mají dost. Využít mohou nejen pracovní dny, ale především ty volné. Například víkendy, kterých je v roce dvaapadesát.
Patrik Hartl v románu opět představuje několik postav, které mají na první pohled zcela běžné starosti, které zažíváme i my, čtenáři. Díky tomu jsou jeho knížky tak moc čtené a oblíbené. Hartl nepředstavuje žádné nadpřirozené bytosti ani tajemné země, ale mluví o věcech, které všichni moc dobře znají. Má v sobě přirozený vtip, poetiku a nadhled, právě díky kterému může psát o tak fádních věcech, jako je nevěra, láska, lež, rozvod, láska, přátelství nebo touze po změně. Kdyby neměl talent, rozhodně by čtenář jeho knihy nepřečtl během pár dní a netoužil by dělat nic jiného než číst.
Bohužel Hartl Nejlepším víkendem nepřekonal své předchozí romány Malý pražský erotikon či Okamžiky štěstí. Na jednu stranu je tato kniha něco mezi nimi. Malému pražskému erotikonu se přibližuje v té pozitivní rovině – je v něm několik hlavních hrdinů, které během roku sledujeme. To se ale může zdát trochu nešťastné. Kromě šesti hlavních postav, které jsou sice propojené a střídají se po kapitolách, se v knize vyskytuje další desítka postav a všechny mají nějaké názory a myšlenky. A občas se do nich čtenář zaplétá a nemůže se v lidských vztazích vyznat. Kdyby Hartl ubral pár postav a nechal stejně jako v Erotikonu čtyři hlavní a pár vedlejších, bylo by to rozhodně lepší.
K Okamžickům štěstí se přibližuje v té negativní rovině – některé věci a příběhy jsou prostě neuskutečnitelné. Autor se občas nechal unést fantazií a z některých příběhů udělal ty, které se prostě nikdy nemohou stát. Nebo mohou, ale i tak tomu čtenář moc nevěří.
Fanoušci spisovatele a režiséra s nezaměnitelným smíchem si ale určitě přijdou na své a ocení, že autor se drží svého stylu a nemá potřebu odbíhat někam, kde mu to moc nejde.
