O5&Radeček a Voxel: Děláme si ze sebe pořád legraci

První uskupení boduje nyní s písničkou Vloupám se, sympatický zpěvák s kytarou zase s hitovkou V naší ulici. Šumperská skupina O5&Radeček se spojila s olomouckým rodákem Voxelem a společně vyjeli na tour. My jsme je vyzpovídali před pražským koncertem a kluci si ze sebe všichni dělají neustále srandu. Právě to mezi nimi vytváří pohodovou atmosféru, kterou přenáší i na své publikum. Dnes končí jejích společná jarní cesta koncertem ve Vrbně pod Pradědem.

Jedete společnou jarní tour. Jak jste se k sobě dostali?

Ondra (O5&Radeček) : Na jednom festivalu v Čelákovicích jsme společně hráli. Na nás ani na Vaška nikdo nepřišel. Tak jsme si řekli, že to můžeme dát dohromady.

Voxel: Nula plus nula je vždycky nula. Ale alespoň se na koncertu zabavíme.

Ondra: Nám se líbilo, jak Vašek hraje a jeho písničky. On byl asi donucen s námi jet manažery.

Vašek: Přesně tak. Oni mi zaplatili částku, kterou nebudu samozřejmě uvádět. To je moje hlavní motivace, proč s kluky jedu.

Ondra: Trošku nás překvapilo, když jsme mu řekli, že bychom občas chtěli hrát jako druzí a ne jako jeho předkapela, tak jsme museli zaplatit další peníze. On říká, že potřebuje na nové struny, ale to jsou výmluvy.

Takže počítáte, že dneska sem nikdo nepřijde?

Vašek: Já doufám.

Ondra: Každý se musí nějak vyhranit a najít si místo na trhu. My jsme taková kapela, která nikoho nezajímá. Mysleli jsme si, že Vašek je taky takový. Jenže on teď sbírá ceny, takže to teď bereme trochu jako podraz.

Vašek: Já jsem teď trošku narušil koncept, ale na to se brzy zapomene a vrátí se to k tomu, kde to bylo.

Tak vzhledem k tomu, že vy teď máte s písničkou Vloupám se shlédnutí přes milion, tak asi taky někoho zajímáte.

Ondra: Jenže Vašek má u všech videí zhlédnutí přes 3 miliony, takže pořád jsme proti němu outsideři.

Vašek: My teď bojujeme o nové fanoušky a vzniklo to ve společné turné. To je hlavní boj, proč jsme se setkali v tváří v tvář.

Jako pozvánku na tour jste měli video, kde jste hráli písničku toho druhého. Jak vás napadlo tohle?

Ondra: To bylo zajímavé, protože nás napadlo, že si z Vaška uděláme srandu. Volal jsem mu to, jestli by mu to nevadilo a on mi říkal, že ho napadlo to samé. To je fakt pravda. Takže to vlastně podtrhuje, to co jsme řekli, že si ze sebe děláme pořád srandu.

Uslyší fanoušci i na koncertech písničky v pojetí toho druhého ?

Vašek: Nechtěli jsme, ale říkali jsme si, že by to bylo dobrý.

Ondra: Manažeři říkali, že by to bylo dobrý. Vypadalo by to, že jsme s Vaškem kamarádi. Oni z nás cítili trochu napětí a pro lidi to vypadá, že se máme rádi.

Jak se vám hrají písničky někoho jiného?

Ondra: Mě překvapilo, že je fakt pěkná. Ta naše. Vašek jí ani moc nekazí, přiznám se, že občas zkazím tu jeho a ta je taky pěkná. Hrajeme od něho Trip, to je písnička, ve které se lidem trochu chlubí, že cestuje. Ale je dobrá a lidé jí zpívají.

Čím se hudebně scházíte a čím naopak rozcházíte?

Vašek: Oni na tom prodělají a já na tom vždycky strašně vydělám, proto vlastně hraju sólově. Co bych taky dělal s kapelou, to vůbec nepřipadá v úvahu. Takže v tom se určitě rozcházíme.

Ondra: Myslím si, že máme podobnou melodiku, pohodový pohled na svět, jsme všichni ze stejného kraje. To nám řekli manažeři, že to máme tak říkat.

Máte koncerty hlavně na Moravě, Praha je docela výjimka. Je to kvůli tomu, že jste všichni z Moravy?

Ondra: Jak na nás moc lidí nechodí, tak pořadatelé říkají, že nám zaplatí jenom cesťák. Takže to tam objedeme kolem Šumperka, Olomouc. Hlavně co nejlevněji.

Kluci, vy jste pro písničku Vloupám se zvolili Márii Čírovou. Uvidíme jí na koncertech?

Ondra: Chtěli bysme, ale tam je problém v tom, že Mária je hvězda na Slovensku, takže je docela složitý to sladit termínově, aby mohla přijet. Navíc to stojí peníze, a když přijede, tak s námi zazpívá písničku a zase odjede. Tak nám jí je líto ji takhle tahat. Na tour jí ale hrajeme a místo Márii s námi zpívá Vašek, protože on umí výborně slovensky a je to s ním bezvadný. Myslím si, že lidi nepoznají rozdíl. Až na ten obličej.

Jak jste se k Márii dostali?

Ondra: Od začátku jsme věděli, že bychom to chtěli udělat, jako česko-slovenský duet. Tak nás napadlo, že oslovíme zpěvačku Kristýnu. Té se moc líbilo, nazpívala jí, ale neznělo to úplně dobře, to řekla ona, ne my, a že jí nesedla tónina. Tak jsme zkusili Annu Veselovskou, ale do písničky se moc nehodila její barva hlasu. Pak jsme dostali radu na Márii, kterou jsme v té době moc neznali. Ta to nazpívala božsky, všem se nám to moc líbilo. Jsem za to rád, že to po všech těch peripetií dopadlo, a že jsme se dostali k ní, protože ona je i jako člověk výborná. Vždycky, když se s ní setkáme, je to super.

Poslední desku jste vydali před dvěma roky, chystáte teď nějakou novou?

Ondra: Chceme jít teď spíše singlovou cestou. Natočíme singl a až budeme mít spoustu úspěšných singlů, tak si myslím, že se desky už dělat nebudou. Teď to děláme tak, že natočíme písničku, dáme jí k dispozici ke stáhnutí na web, ať si to lidi stahují, ale radši ať chodí na koncerty. Třeba se někdy deska vydá. Přijde mi to tak, že je to, jako kdybychom vyráběli klasické filmy do foťáků, když dneska už mají všichni digitály Vyrábět filmy do foťáků klidně můžeme dál, ale moc lidí je už kupovat nebude. Vašek desku vydávat bude, tak třeba na to má jiný názor.

Vašek: Budu teď vydávat druhé album. Vyjít by mělo během dubna, května.

Doufáš v to, že se bude prodávat?

Vašek: Radši v nic nedoufám. Vím, že to bude lepší album než debut, protože jsem na tom prvním do toho moc nekecal. Nedal jsem do toho tolik svého, tak ta energie nemohla přejít k lidem. Do druhé desky dávám proto úplně všechno, snažím se nahrát si většinu nástrojů a podílet se i na produkci. Projeví se to v tom, že lidé to nějak cítí, že jsem do toho vložil víc, není to křečovité. Touhle cestou chci jít.

Začínal jsi působit na hudební scéně poměrně mladý. Jak to na tebe v tu dobu působilo?

Vašek: Připadám si docela jako nováček i teď. Funguji třetím nebo čtvrtým rokem. Když to srovnám se zkušenými matadory tady, tak mi přijde, že jsem na scéně chvilku. Cítím, že to začalo fungovat, až když jsem začal hrát akusticky. Dříve jsem spolupracoval s DJs, dělal jsem úplně jinou hudbu a bylo to mrtvé. Myslel jsem si, že díky tomu budu nějak superslavný. Pak jsem začal přicházet k sobě samému a uvědomil jsem si, že to není přesně to, co chci dělat a co mi přináší radost. Vykašlal jsem se na to, začal jsem hrát akusticky a cítím, že od toho bodu se to posunulo a začalo to fungovat.

Tvoje texty jsou hodně pozitivní a veselý, kde k tomu přicházíš? Odráží se v tom tvoje radost ze života?

Vašek: Všechny písničky tvoříme s kamarádem Pokáčem, se kterým máme i dva společné songy. Snažíme se lidem dávat něco pozitivního, co v nich nezanechá nějaké nepříjemné pocity, co je naopak nabudí a ukáže jim, že se má člověk radovat ze života.

Foto: Jana Vojtková