Tři cella a jedny bicí rozezněly Karlín. Apocalyptica zahrála v Praze i českou hymnu
Evropské turné finských virtuózů kombinujících klasickou hudbu s rockem a metalem k aktuální desce Shadowmaker bylo kvůli přípravám na koncerty přesunuto na říjen a listopad. Vzhledem k jejich sobotnímu výkonu v novém pražském koncertním prostoru Forum Karlín se to ukázalo jako víc než racionální krok.
S úderem osmé hodiny zahájila večer australská kapela Tracer, která doprovází finskou kapelu Apocalypticu na celém turné po Evropě. Těžko říct, proč si skupina vybrala jako předskokana právě tuto tříčlennou partu Pravdou je, že zpěvákův projev byl podobný Frankymu Perezovi, který s Apocalypticou album Shadowmaker nazpíval, hlasem zase připomínal frontmana AC/DC. Hard rock Tracer byl sice poctivý, ale posloužil spíše jako výplň času při čekání na hlavní hvězdu než jako pobídka k hlubšímu objevení repertoáru australské skupiny.
Apocalyptica začala svůj set instrumentálními Reign of Fear z nového alba a Grace z desky Worlds Collide. Už položení dynamické Reign of Fear a melodické Grace na úvod naznačovalo, že se bude jednat o večer mnoha tváří tohoto seskupení. Tu novou mohli fanoušci naživo odkrýt už při třetí skladbě, kdy byl na pódium povolán Franky Perez k I’m not Jesus, ve které původně hostuje Corey Taylor ze Slipknot. Při následující House of Chains z novinkové desky však bylo znát, že mu písně šité Apocalypticou na míru budou sedět o poznání lépe, což se ukázalo v přídavkové I Don’t Care, kde Perez odbyl frázování a výslovnost. Jednomu z největších hitů Apocalypticy, kde se o vokály postaral Adam Gontier (ex Three Days Grace), tak ubral na kráse. V ostatních písních si ale byl jistý, ať už se jednalo o údernou Shadowmaker či baladické Hole in My Soul a Dead Man’s Eyes.
Apocalyptica má v Česku silnou základnu fanoušků už od svých prvních dvou desek z roku 1996 a 1998 obsahujících covery, čehož si je velmi dobře vědoma a dokáže s tím na koncertech pracovat. Kromě Inquisition Symphony od Sepultury zazněla například Seek & Destroy od Metallicy, vokálně podporována samotným publikem, které v průběhu písně Eicca Toppinen hecoval. Jeden z vrcholů koncertu nastal už na začátku jeho druhé poloviny, kdy došlo k mírné úpravě pódia. Muzikanti zahájili instrumentální verzi Bittersweet, již u nás pomohli proslavit Lauri Ylonen a Ville Valo, frontmani The Rasmus a HIM, kteří v ní hostovali. O popularitě této skladby v Česku svědčilo nesmělé, ale znatelné pobroukávání textu v publiku. Další vrchol pak nastal při The Hall of the Mountain King, v průběhu které se najednou ocitl Perttu Kivilaakso osamocen uprostřed pódia a začal hrát národní hymnu. S prvními sekundami, kdy si jeho smyčec pohrával se strunami violoncella, se pomalu probouzeli diváci a sálem se rozezněla slova první sloky naší hymny. Ačkoliv podobným číslem překvapila Apocalyptica už třeba v Polsku, přeci jen tím u našinců nasbírala plusové body.
Nedílnou součástí koncertu byla dokonalá vizualizace za zády hudebníků, která dokreslovala jednotlivé skladby v setlistu a dotvářela tak ony tváře Apocalypticy, které zdaleka nebyly jen vážné. Dokazovaly to například poskakující vyfocené hlavy členů kapely na videoprojekci, když se z cell linuly veselejší tóny. Show nechyběly ani světelné efekty a podpořil ji také výborný zvuk. K tomu všemu si přičtěte perfektní výkon cellistů i bubeníka a vyrovnaný výkon zpěváka a zůstane vám pozitivní pocit, který si s sebou domů odnášely 3000 diváků různých věkových kategorií.
Foto: Maija Kylkilahti