Při vyslovení spojení Fantom opery si každý představí něco trochu jiného. Někoho napadne dvanáct let starý film s Gerardem Butlerem, jiného zas román Gastona Lerouxe z roku 1909 či muzikál Andrew Lloyd Webera, který měl premiéru roku 1986 v londýnském Her Majesty’s Theatre, kde se hraje dodnes. Fantoma opery v muzikálovém provedení k nám přivedl producent František Janeček a od září 2014 se tak hraje i u nás. Termíny jsou naplánované až do letošního prosince, a tak je nasnadě uvést důvody, proč si na nějaký ještě rezervovat vstupenky.
Než přejdeme k jednotlivým bodům, které by vás měli přesvědčit o tom, proč byste si muzikál Fantom opery v Čechách neměli nechat ujít, ať už vás od něj odrazuje bulvární propagace či strach ze zprznění originálu, připomeňme si krátce jeho příběh.
Mladá baletka Opery Populaire Christine nahradí primadonu opery Carlottu poté, co se rozhodne neúčinkovat v budově, která je ovládána Duchem opery. Christine má úspěch díky tomu, že ji učí Anděl hudby, kterého nikdy neviděla. Po představení se však ukáže, že oním Andělem je právě Fantom, Duch opery, který unese Christine do podzemí a chce si jí vzít za ženu. Christine odmítá a v době, kdy se Carlotta vrací na výsluní a ona dostává jen němou roli, se zamiluje do Raoula, přítele z dětství. Christine se odmítá Raoula vzdát a Fantom pochopí, že je spojuje pravá láska, a z opery utíká.
1) Obsazení
Pokud jste českou verzi Fantoma opery ještě neviděli, protože z účinkujících znáte jen jména Mariana Vojtka a Bohuše Matuše, měli byste zpozornit. Neprovařenost jmen Fantoma z jiných muzikálů, jejichž kvalita u nás, přiznejme si, dost kolísá, je totiž jeho hlavní výhodou. Dokážete si představit, že by si ústřední duet křehké Kristine a tajemného Fantoma střihl dosluhující Daniel Hůlka s Monikou Absolonovou, nebo Kamilou Nývltovou, která se od Superstar jinam než k muzikálům neposunula? Asi těžko, nehledě na to, že tento muzikál má v názvu slovo opera a potřebuje tak vyškolené hlasy. Navíc všechny účinkující musela schválit londýnská komise, a ta musela být o kvalitě přesvědčena.
2) Pěvecké a herecké výkony
Ruku v ruce s prvním bodem jdou pěvecké a herecké výkony. Operními party vás dostane představitelka Christine Daaé Michaela Gemrotová i Tereza Mátlová jako Carlota Giudicelli. V roli samotného Fantoma můžete vidět ostříleného Mariana Vojtka či Radima Schwaba, který už také prošel řadou muzikálů. Jako Raoul pak září Tomáš Vaněk. Zaujmou i sborové zpěvy. Zkrátka tady prostě není co vytknout.
3) Scéna a kostýmy
Tady jdou peníze vložené do celého projektu opravdu vidět. Ačkoliv se Goja Music Hall, ona pověstná pyramida na Výstavišti, na první pohled nemusí zdát jako to pravé místo pro tak výpravný muzikál, opak je pravdou. Jelikož se děj odehrává na scéně opery, jež musí být do jisté míry interaktivní, je třeba ji postavit na míru, a to právě Goja umožňuje. Zvuk je také nad očekávání dobrý. Pravda, dalo by se zapracovat na kultovní scéně padajícího lustru, který se nad jevištěm a hlavami diváků spíše pomalu sune (jednou museli diváci dokonce dlouze čekat, než ho technika zvládla poslat zpátky nahoru), divákovi to však vynahradí scéna, která nemá žádná hluchá místa, a precizní kostýmy.
4) České texty
Nenapodobitelností originálních anglických textů Charlese Harta často argumentují ti největší pohrdači tohoto “Janečkova” muzikálu, tento názor však není opodstatněný. Český překlad Jaroslava Machka se povedl, rozhodně není krkolomný, jako se to bohužel nevyhnulo muzikálu Mamma Mia! Ostatně jediná možnost, jak se vyvést z omylu, je představení navštívit, ještě jich bude víc než dost.
5) Atmosféra
Českému tvůrčímu týmu se podařilo stvořit verzi, která diváka pohltí bez ohledu na to, zda přišel s předsudky, očekáváním nebo jen s cílem si představení užít. Kulturní zážitek se vzhledem k výše zmíněnému naplní a důkazem toho je i potlesk vestoje, které herce a zpěváky doprovází už řadu repríz.
Foto: fantomopery.cz
