Svět literatury se loučí s jedním z italských velikánů. Zemřel Umberto Eco

0
1080
zdroj: http://www.progetto.cz/wp-content/uploads/2014/01/37-Umberto_Eco.jpg
zdroj: http://www.progetto.cz/wp-content/uploads/2014/01/37-Umberto_Eco.jpg

Letošní rok se nejeví jako nejšťastnější. O velká jména totiž nepřichází jen hudební nebo filmový svět, nýbrž i ten literární. Ve svých nedožitých 84 letech nás opustil Umberto Eco. 

Kdo by neznal Jméno růže? Kdo by neznal Umberta Eca? Jednoho z nejvýznamnějších a nejčtenějších italských velikánů dnešní doby. Umberto Eco však nebyl jen výtečným spisovatelem. Byl také významným sémantikem, estetikem, hermeneutikem i filozofem. Jeho jméno hraje významnou roli i v teorii postmoderny 2. poloviny 20. století. Je zřejmé, že od těchto profesí je to k psaní románů už jen krůček.

Eco se narodil 5. ledna 1932 v Itálii. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu, přičemž získal v této oblasti doktorát na základě disertační práce o estetice Tomáš Akvinského. Po studiích se stal nakladatelským redaktorem a od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy, tím pádem i vzniku nového volného uskupení umělců. Později se stal lektorem estetiky a profesorem sémiotiky.

Byl mimo jiné zastáncem názoru, že fotografování a filmování nás připravuje o vlastní prožitky. Soustředíme se údajně jen na dokonalé zachycení momentu a už ne na jeho prožívání. Tzv. syndrom elektronického oka poznamenává naše vnímání, kdy jsme svědky něčeho, co fotografujeme/natáčíme, ale z dějiště odcházíme aniž bychom měli ponětí, co se před námi odehrálo.

A jak si stál mezi kolegy z literární branže? Nesnášel se s autorem bestselleru Šifra mistra Leonarda, Danem Brownem. Tvrdil o něm, že je intrikán, který šíří nepravdivé informace a obohacuje se pochybným materiálem.

Eco a jeho díla

Jedno z ústředních odborných témat, kterými se zabýval, je interpretace textu, tedy vztah mezi čtenářem, autorem a posléze i textem. V soudobých koncepcích je podle Eca kladen příliš velký důraz na čtenáře. Význam textu v nich do značné míry závisí na čtenářově interpretaci, nikoliv na tom, co autor chtěl skutečně říci. Je tedy podle něj nutné stanovit nějaké meze intepretace, s nimiž přichází ve stejnojmenné knize. V Mezích interpretace následně shrnuje a hodnotí interpretační přístupy od Aristotela po Derridu. Spolu s tím přichází se 3 základními prvky, jež vstupují do procesu interpretace.

Těmi jsou autor, text a čtenář. Významnou roli v teorii interpretace textu podle Eca hraje jednak snaha v textu najít autorův záměr, tj. co chce autor čtenáři sdělit, stejně jako snaha zaměřit se na to, co z textu díky jeho soudržnosti vyplývá. Důležitým aspektem je samozřejmě také čtenář, který v textu nalézá něco, co do něj sám vkládá na základě vlastních očekávání, vzpomínek nebo třeba paralel se svým životem. A právě vkládáním takových přestav do textu čtenář čelí riziku, že dílo bude dezinterpretovat. Své myšlenky Eco dále rozvádí skrze termín „modelového čtenáře“ či problematiku „otevřenosti textu“.

V knize Teorie sémiotiky se zabývá teorií kódů a teorií znakové produkce. Ve své teorii kódů přichází se stupnicí kódů, které řadí od přírodních ke kulturním, přičemž klade důraz na jejich hierarchii. Díky uspořádanosti a rozsáhlosti stupnice patří Ecovo rozdělení kódů mezi jedny z nejzákladnějších schémat. Jejich znalost nám následně pomáhá v orientaci ve světě.

K teorii literární vědy dále přispěl ve svých dílech Mysl a smysl, Šest procházek literárními lesy, Skeptikové a těšitelé, O zrcadlech a jiné eseje a mnohých dalších.

Své teoretické poznatky měl možnost aplikovat i v několika svých beletristických dílech, z nichž nejznámějším je bezesporu román Jméno růže. Mezi jeho další významné knižní počiny patří Foucaltovo kyvadlo, Pražský hřbitov, Ostrov včerejšího dne  či  Tajemný plamen královny Loany.