Básník s kytarou – Karel Kryl

0
1253
převzato z: fanart.tv

Karel Kryl se narodil 12. dubna v roce 1944 v Kroměříži do tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava do knihtiskařské rodiny. Tiskárna, kterou původně v roce 1909 založil jeho dědeček spolu s Ferdinandem Scottim v Novém Jičíně, byla komunisty v padesátých letech před zraky celé rodiny zlikvidována. Situace rodiny Krylových se ze dne na den otočila o sto osmdesát stupňů a chvíli trvalo, než se jim podařilo znovu se v klidu usadit. Oklikou se jim podařlo vrátit se zpátky do Nového Jičína. Později je Karel přijat na střední keramickou školu v Bechyni. Právě tam je možné vystopovat počátky jeho autorské tvorby.

Po maturitě v roce 1962 se přesouvá do Teplic, kde se mu daří hrát autorské divadlo a psát pro něj písničky. Právě v Teplicích zažívá své první veřejné vystoupení. Klid a pohodu přerušuje až povolání do povinné vojenské služby. Své tvůrčí odhodlání ale neodkládá ani tam a angažuje se spolu s dalšími v pořadu Nálet na blbý, pro nějž skládá písně a píše drobné básně. Po vojně se vrací zpátky do Teplic, z nichž se pomalu přesouvá do Olomouce. Tam získává angažmá jako výtvarník a textař hudební skupiny The Bluesmen. Ačkoliv jejich spolupráce netrvá dlouho, přinese své ovoce. Skupina totiž v šedesátém osmém roce nahraje společně s Hanou Ulrychovou písničku Nevidomá dívka. Ta se tak stane první vydanou nahrávkou Karla Kryla.

Z Olomouce se Karel vrací zpátky do Nového Jičína a tvoří jedny ze svých nejlepších písní: Morituri te salutant, Veličenstvo Kat či Píseň Neznámého vojína. Ve spolupráci s Milošem Zapletalem začne nahrávat v ostravském rozhlase písničky, které se později objeví na jeho první desce Bratříčku, zavírej vrátka. Zmiňované LP nese stejný název jako jeho nejemotivnější a nejznámější píseň, která údajně vznikla spontánně jako reakce na srpnové události v šedesátém osmém roce. Ačkoliv manželé Černí nasazovali do svého pořadu Čtrnáct na houpačce Krylovy písně poměrně často, proslavilo jej až uvedení právě tohoto songu. Ten byl později režimem zakázán. I přesto, nebo možná právě díky tomu, se právě tahle Krylova písnička zapsala do srdcí Čechů a Slováků jako symbol a upomínka událostí, jež nastaly po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé federativní republiky.

Díky slávě, kterou Bratříček Karlovi přinesl, získává angažmá v Semaforu a ve Viole, zpívat začíná i na Slovensku. Jeho první LP se velmi rychle stává podpultovým zbožím. V té době vznikají další jeho písničky: Bílá Hora a Rakovina. Mezi tím na prezidentské židli vystřídal Alexandra Dubčeka Gustav Husák a spolu s ním byly československé země blíže k normalizaci. Karlovy koncerty jsou zrušeny a on odjíždí na pozvání studentského svazu na měsíc do Norska. Po návratu zjišťuje, že situace je doma horší, než původně předpokládal. Přesně rok od okupace, 21. srpna 1969, se vzedme vlna demonstrací, které jsou však přísně potlačeny. Z výpovědí Karlových známých a přátel, kteří na něj vzpomínají v pořadu České televize Příběhy slavných – Občan Karel Kryl, je zřejmé, že pomýšlí na odchod z rodné vlasti. Následující měsíc odjíždí na folkový festival do Německa. O další měsíc později jsou uzavřeny státní hranice a Kryl v Německu žádá o politický azyl.

V Německu se mu daří navázat spolupráci s rádiem Svobodná Evropa a ještě v říjnu téhož roku vydává za finanční podpory přátel svou druhou desku s názvem Rakovina. V ní reaguje na okupaci Československa a postupující normalizaci. V exilu si Karel stýská po své domovině a vznikají tak další jeho známé písně: Pták Noh a skladba Lásko! Životem v exilu však jeho tvorba neupadá. Karel dál koncertuje – například ve Švýcarsku nebo Americe. V sedmdesátých letech vydává sbírku 7 básniček za zrcadlo, EP desku Carmina Resurrectionis (Písně zmrtvýchvstání), skládá píseň Plaváček a na konci sedmdesátých let vychází v Šafránu, exilovém vydavatelství ve Švédsku založeném Jařím Pallasem, jeho další deska Karavana mraků.

Mezitím stále pracuje ve Svobodné Evropě. Jeho vysílání je v osmdesátých letech v Československé federativní republice tím nejposlouchanějším. Do svého vysílání zařazuje jak heavy-metalovou a rockovou muziku, tak ostatní exilové písničkáře. Koncertuje v Rakousku, Francii, Švédsku, Spojených státech, Kanadě, Austrálii a dalších zemích. V roce 1983 vydává další ze svých desek Plaváček a několik sbírek poezie.

Začátkem listopadu v roce 1989 v polské Wroclawi koncertuje na festivalu československé nezávislé kultury, kde je hlavní hvězdou. Do Čech se vrací krátce po Sametové revoluci, díky humanitárnímu vízu, které mu zařídil jeho přítel opat Anastáz Opasek, na pohřeb své maminky. Jeho návštěva neunikne médiím a ještě ten den se objeví na tiskové konferenci do Mladé fronty. Zpívá zde Bratříčku, zavírej vrátka a recituje báseň Lot, ve které se snaží vyrovnat s faktem, že i po dvacetiletém exilu pro něj zůstává domovem právě Československo. Jeho první koncert na sebe nenechá dlouho čekat. Ještě téhož roku v prosinci se otevírají brány právnické fakulty, kde vystupuje. Na pozvání nově zvoleného prezidenta Václava Havla se 4. 12. 1989 spolu s dalšími umělci účastní akce na Václavském náměstí. Společně s Karlem Gottem si na balkónu Melantrichu ten večer zazpívají národní hymnu. Pocity z toho má však rozporuplné. Pro Karla, který byl nucen kvůli režimu na dvacet let opustit rodnou zemi, přátele i rodinu se s Karlem Gottem, jenž byl vůči komunistickému režimu loajálnější, nezpívá lehce.

Na vavřínech Karel Kryl neusíná ani po revoluci. V devadesátých letech vznikají písně Sametové jaro, Od Čadce k Dunaju, Monology, Kádrují mě či báseň Timur a jeho parta. Ve svých textech kritizuje soudobé politické uspořádání, vyrovnávání společnosti s minulostí ale i samotného Václava Havla. Je jedním z prvních, kdo upozorňuje na blížící se rozpad Československa. Díky tvrdé kritice soudobých událostí začíná jeho popularita klesat. Přesto se mu v následujících letech daří získat zlaté desky za album Rakovina a Bratříčku, zavírej vrátka. Účastní se také mítinku za společný stát, který 28. října 1992 pořádá Sociální demokracie. To je dalším pomyslným políčkem v jeho popularitě. Média i společnost jej pomalu přestávají vnímat jako nezávislého pozorovatele a komentátora.

Hned začátkem roku 1993 se definitivně potvrzují Krylova slova a Československo se rozpadá. Karel tráví většinu svého času na Slovensku, kde má stále široké publikum, zatímco Češi se od něj pomalu distancují. Ve své tvorbě však nepolevuje. Vzniká Demokracie či báseň Má vlast…. Ve stejném roce poskytuje Miloši Čermákovi rozsáhlý rozhovor, který později vychází i knižně s názvem Půlkacíř. Stále odmítá demokracii v podobě, kterou předkládají soudobí politici a nastalý politický směr označuje za kapitalismus 19. století. Do poslední chvíle se nebojí kritizovat jednotlivé politické a hospodářské kroky. Jeho srdce přestane bít 3. března 1994, kdy umírá v mnichovské nemocnici na infarkt. Jeho ostatky leží na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

 

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl
http://www.kryl.kat.cz/curriculum_vitae/curriculum_vitae.htm
Příběhy slavných: Občan Karel Kryl, Česká televize (dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/499223100031002-obcan-karel-kryl/)