Muzikál Ondřeje Havelky V rytmu swingu buší srdce mé není jen o Jiřím Traxlerovi

0
980
V rytmu swingu buší srdce mé.

Národní divadlo uvedlo muzikál V rytmu swingu buší srdce mé Ondřeje Havelky v září 2015 a od té doby bývají představení o začátcích swingu u nás neustále vyprodaná. Hra, ve které vyniká především Igor Orozovič, který byl loni za hlavní roli nominován v Cenách Thálie,  ale není jen o hudebníkovi Jiřím Traxlerovi. V muzikálu excelují i herci Karel Dobrý či Pavla Beretová, ale především orchestr Ondřeje Havelky Melody Makers.

Příběh hudební veselohry V rytmu swingu buší srdce vychází z pamětí Já nic, já muzikant hudebníka, skladatele, textaře a aranžéra Jiřího Traxlera, které vydalo v roce 1980 exilové nakladatelství manželů Škvoreckých. Tyto paměti nejsou jen svědectvím o osobě Jiřího Traxlera, ale především o vývoji swingu v Čechách za dob druhé světové války a následného nástupu komunismu. Nechybí ani láska ke krásné zpěvačce Zuzaně z Plzně, kterou Traxler přebere svému nejlepšímu kamarádovi Jindřichovi.

Veselohře dominují dva faktory. Jednak herecké výkony. Igor Orozovič je Traxlerovi nejen podobný, ale i skvěle zpívá, tančí, hraje a ještě u toho dobře vypadá, i když má trochu ulízlejší patku než normálně. O neméně hůře zpívá i Pavla Beretová jako Zuzana, která je nesměle okouzlující, a korunu kvalitním výkonům nasazuje Karel Dobrý, jenž vyniká nejen jako swing milující nacista, ale vlastně v každé roli, kterou mu hra určuje. Své si užívají i David Matásek, Filip Rajmont či Martina Preissová.

Druhou velkou devízou je skvělý orchestr Melody Makers Ondřeje Havelky, který hru povyšuje ještě o level výš. Živá hudba se skvělými muzikanty na jevišti funguje dokonale a muzikanti jsou často nejen vtipní, ale vždy si skvěle vědí rady. Vygraduje to ve chvíli, kdy se Jiří pere se svým kamarádem Jindřichem o Zuzanu a ona rvačka je stylizovaná pomocí bicích. Bez hudby by bylo představení jen obyčejnou hrou, která by zapadla. Představení, které si celé dvě a tři čtvrtě hodiny drží tempo, trochu snižují naivní a chatrně poslepované scény. Jedná se především o konec, kdy Traxler se svými přáteli nelegálně přestupuje hranice a jeho milovaná Zuzana se s ním musí rozloučit. Rozpačitý dojem umocňuje i policista, který je sleduje a na konci je zastřelen. Naivní jsou i některá taneční čísla a oslí můstky k swingovým scénám, jež ale vždy diváky probudí.

Přesto je jasné, že z této hudební veselohry se stal hit. Je to především díky zmíněnému orchestru, hereckým výkonům a swingu, který už od nepaměti spojuje všechny generace. Tím je V rytmu swingu buší srdce jasný důkazem.

Foto: Pavel Nesvatba