KOFE-IN: S videoklipem Dívčí jsme se vydali jinou cestou než doposud

0
1474

Překročit zajeté koleje a vyjít vstříc něčemu novému se rozhodla opavsko-pražská skupina KOFE-IN, která do světa poslala svůj nový videoklip k písni Dívčí. Ten je celý animovaný a inspirací byl kapele básník Jiří Orten. Jak celý videoklip vznikal, kdo všechno se na něm podílej a co KOFE-IN chystají dál, se dozvíte v našem rozhovoru se zpěvákem, textařem a básníkem Janem Kunzem. Naživo se na KOFE-IN můžete přijít podívat již dnes do pražského klubu La Loca. 

Nedávno jste s  kapelou KOFE-IN vydali nový videoklip k písničce Dívčí. Co bys o něm řekl?

Je to videoklip, který je kompletně animovaný a jeho estetika se odvíjí od vizuálů filmu Čarodějův učeň od známého českého režiséra Karla Zemana, což je taková hororová pohádka, kterou máme moc rádi. Ten videoklip vznikl metodou ploškové animace, akvarely na něj dělala výtvarnice Kristýna Krahulcová a postavy rozpohyboval Vladimír Jaške. Brácha Petr Kunze si vzal na starosti produkci a já jsem k tomu napsal scénář. Všichni zúčastnění jsou přátelé, proto byla společná kreativní práce na jednom projektu příjemná.

Proč jste se rozhodli mít videoklip animovaný?

Chtěli jsme se zase vydat trošku jinou cestou než dosud, kdy jsme pracovali jen na hraných klipech. Když nás napadl tenhle příběh, chtěli jsme k němu udělat zajímavý videoklip s vizuálem, který u naší kapely není tak obvyklý.

Jak jste se dostali ke Kristýně Krahulcové?

S Kristýnou se známe už dlouho, ilustrovala třetí vydání mojí první knížky Hičhaikum a před pár lety jsem byl kurátorem její výstavy. Kromě mé knížky Hičhaikum ilustrovala také překlady textů Ptačí křik od čínského básníka a malíře Wang Weje, obojí vyšlo v nakladatelství Perplex.

Jaká byla její první reakce, když jste jí to nabídli?

Byla nadšená. Pravda je ale taková, že přišlo i rozčarování. Videoklip se začal dělat asi před rokem a objem práce byl opravdu velký. Původně jsme předpokládali, že ho stihneme dokončit dřív. Vzniklo spoustu obrázků, které se posléze rozpohybovávaly a to trvá. Myslím si ale, že to stálo za to a že se podařilo realizovat velmi netradiční videoklip s originální estetikou.

Akvarely k videoklipu nakreslila Kristýna Krahulcová.
Akvarely k videoklipu nakreslila Kristýna Krahulcová.

Plánujete další podobný videoklip?

Plánujeme ještě jednu animovanou věc, ale děláme na ní s jiným výtvarníkem, který používá zase úplně odlišný typ animace. Nechceme se opakovat.

Co na tom videoklipu bylo nejtěžší? Nakreslit to, nebo to pak rozpohybovat?

To by ses musela zeptat spíš tvůrců vizuálu. Každý z nich dělal to, co umí nejlíp. Myslím, že pro Vláďu i Kristýnu to bylo dost práce, viděl jsem spoustu obrázků, které se nakonec vůbec nepoužily. Stejně tak Vláďa posílal průběžné verze, které potom předělával. Určitě si na tom všichni hodně mákli.

Proč jste si vybrali zrovna Jiřího Ortena?

Znal jsem ten text už léta a vždycky se mi hrozně líbil. Když jsme potom s KOFE-IN chystali třetí desku, tak jsme si s bráchou na tuhle věc vzpomněli. Spousta lidí netuší, že na každé desce KOFE-IN je nějaký zhudebněný text respektovaného literárního autora, ať už světového nebo českého, např. Ortena nebo Francise Scotta Fidgeralda.

Co je jednodušší? Napsat text nebo zhudebnit báseň?

Myslím, že to záleží na momentální kreativní náladě. Když už máš text daný, tak se ti v hlavě tvoří nálada písničky, podle toho jak na tebe svou energií působí. Když píšeš úplně od začátku, tak jeho energii teprve hledáš a utváříš. Pokud píšu něco nového, tak zároveň přemýšlím, jestli se to hodí víc jako text písně nebo báseň a podle toho s daným materiálem dál pracuji.

Proč jste se rozhodli ukázat v klipu Ortena zrovna takto?

Jiří Orten byl Žid a stejně jako většina českých Židů byl za války povolán do transportu. Ještě před ním ho ale v roce 1941 srazila v Praze německá sanitka. Ten příběh je silný a založený na skutečnosti. Pak jsme ho propojili se samotným textem Ortenovy básně.

Co KOFE-IN plánují v nejbližší době?

V březnu máme koncert v Praze a v Brně, pak následují majálesy a festivaly. Letošní letní festivalovou sezónu ale nebudeme nijak hrotit, protože máme na přelomu července a srpna s bratrem namířeno na měsíc do Ekvádoru. Jinak pracujeme na nových klipech a na novém hudebním materiálu.


Jsi nově zvoleným členem Akademie populární hudby, která uděluje Anděly. Jak ses k tomu dostal?

Neznám přesně ty mechanismy, podle kterých se noví členové vybírají, ale přišel mi dopis s pozvánkou. Vím, že v Akademii populární hudby jsou lidé, kteří dlouhodobě na hudební scéně něco aktivně dělají. Já už spoustu let organizuji koncerty, vedu klub ART v Opavě, který má, doufám, zajímavou a smysluplnou dramaturgii. Do toho KOFE-IN a moje další projekty jako Munroe nebo Hičhaikum projekt. Vlastně všechno co v životě dělám se nějakým způsobem týká hudby nebo šířeji, umění.

Překvapilo tě to?

Překvapilo, protože jsem se vůči takovým soutěžím spíše vyhraňoval. Nevěřím, že se dá dobře soutěžit v něčem tak abstraktním, jako je umění. Je těžký říct, co je lepší a co horší. Často je to podle osobního vkusu a člověk musí mít velký přehled a snažit se být objektivní, i když dané věci nemusí být úplně jeho srdcové záležitosti.

Jsou s tím spojené i jiné povinnosti nebo jde čistě jen o hlasování?

Hlasování probíhá v několika kolech, první proběhlo na internetu. V systému jsem měl přehled kapel a videí a podle toho jsem si to proklikal. Je tam naštěstí dobré pravidlo, že nemusíš hlasovat ve všech kategoriích. Nehlasoval jsem třeba v kategorii album, protože jsem je všechny neslyšel. Nechci být tím, kdo dává body, když něco vůbec nezná.

Byl pro tebe výběr v kategoriích jednoduchý, nebo ses musel složitě rozhodovat?

Letošní ročník byl pro mě těžký v něčem jiném, pozvání do Akademie jsem obdržel začátkem ledna a do konce měsíce muselo být odhlasováno. V příštím roce budu mít víc prostoru, musím scénu sledovat průběžně, abych pak nemusel v časovém presu sjíždět tuny hudby.

Inspiroval ses v nějakých videoklipech?

Spíš mám zajímavá zjištění. Velice mě překvapilo, že do výběru videoklipů byli zařazeni i Munroe s videoklipem Z čistého nebe. Nicméně jsem pro nás samozřejmě nehlasoval, to by bylo poněkud trapné. Druhé zjištění bylo, že i když jsem často prosazoval spíše mladší kapely, zjistil jsem, že to ti staří bardi dělají pořád dobře a spousta mladých na jejich úroveň prostě nedosahuje. Další věc, což už jsem ale vnímal dlouhodobě, že kvalita videoklipů není zas až tak velká, protože na to v téhle branži v Čechách prostě nejsou peníze. Kapely používají pořád ty stejné postupy, málokdo je odvážnější a zkusí něco nového. Například animované videoklipy bych spočítal na prstech jedné ruky.

Je to hlavně kvůli penězům nebo kvůli tomu, že muzikanti nevědí, jak videoklip pojmout?

Je to určitě kvůli penězům. Občas narazím na lidi, kteří se snaží české kapely srovnávat s americkými, ale je to absolutní nesmysl. Zkušený umělec, ať už je to filmař, výtvarník či hudebník, se podívá na videoklip a okamžitě ví, jak je velká produkce a kolik to stálo. Tyhle věci stojí strašný balík. Navíc v republice není moc hudebních pořadů, kde by se klipy pouštěly, tudíž kapely nechtějí do klipů investovat. Objeví se možná na chvilku na ÓČKU, pár měsíců ho protočí, pak ho stáhnou. Nejsou hitparády, nejsou pořady, Česká televize hudebníky moc nepodporuje, takže každá kapela stojí před rozhodnutím, kolik dát peněz do klipů, když ve finále točí hlavně pro YouTube.

Foto: archiv kapely